Den 11 – Santa Cruz, Funchal a Monte

Až do téhle dovolené jsem vůbec netušil, že mám doma tři letecké maniaky. Matěj, Anička i Linda tady sjíždějí po večerech youtube a mají zevrubně nastudovaná mnohá kritická přistání na madeirském letišti, které patří k těm nejnebezpečnějším na světě. Anička sleduje celý den na flightradaru, v kolik které letadlo přistává a v kolik bude zase odlétat. S železnou pravidelnosti co 10 minut nám to pak hlásí.

„Za 6 minut sedá Lisabon a za 13 minut Hannover. Lisabon už je ve výšce 420 stop a rychlost má 187 uzlů. Mezitím odlétá Kodaň a když to stihne, tak i Helsinki... hele, támhle už je vidět!“

Matěj sice nemůže už týden běhat, za to může na mobilu pilotovat letadla na simulátoru. V autě tak místo rádia poslouchám diskuse o bezpečnostních procedurách během vzletu i přistání. A také o tom, jaký je sklon letadla při sestupu a jak musí být na runwayi světla v zákrytu, aby pilot sednul pod správným úhlem. Dneska přišel Matěj i pozdě na snídani, protože musel nejdříve bezpečně přistát v Honolulu.

„Tak co budeme dneska dělat?“ nadnesl jsem u snídaně, když jsme pomalu dojídali.

Jóó, pojedem na letiště! Nebo ještě víš co, na ten kopec nad runwayí a budeme se dívat na přistávací manévry“ dostalo se mi vcelku unisono odpovědi.

„Aha!“ Navíc jsem se nezmohl.

Tak jsme vyrazili směr Santa Cruz. Chvíli jsme hledali nejvhodnější místo, odkud budou vidět přistávající letadla. Myslím, že skoro všechna letadla na Madeiru přilétají z Evropy. Objeví se vždy nad horizontem zleva, sestupují kolem skály nad zálivem v Machico a pokračují nad oceánem už v nízké letové hladině tak 400m až někam nad Canico. Tam udělají poměrně prudkou otočku o 180 stupňů, a jakmile ji dokončí, tak během 15 vteřin už sedí na přistávací ploše. Musím říct, že je to spektakulární podívaná a od pilotů i velká machrovina.

Vydrželi jsme přilepeni na drátěném plotu letiště koukat na sedající a startující letadla snad dvě hodiny. Na omluvu mých dětí nutno podotknout, že jsme nebyli zdaleka sami. Tahle letecká show je zdá se lákadlem pro mnoho dalších turistů a parkoviště nad přistávací dráhou bylo pořád plné.

Sjeli jsme po dvanácté do Santa Cruz a velkou část odpoledne strávili na místní méstské pláži. Byl zrovna maximální odliv a tak vstup do moře byl možný pouze po zhruba čtyřmetrovém kolmém žebřiku veducím z mola. I proto jsme spíš využili přilehlý bazén, ale i v něm byla voda slaná. Z pláže bylo možné i nadále pokračovat ve sledování přistávacích manévrů letadel, a tak byla většina členů posádky nadmíru spokojená s programem. Po turistických výletech jak se zdá, se dnes stýskalo pouze mně.

===

Včerejší večer ve Funchalu se vydařil. Našli jsme moc pěknou restauraci PIANO v jedné z postranních uliček nedaleko pobřežní promenády. Tak si ji dneska zopakujeme, když se osvědčila. Měli na menu nejen ryby, ale i těstoviny nebo steaky. A tak si vybral každý z nás.

Po večeři jsme si dali ještě krátkou procházku po centru Funchalu. Na nábřeží hrálo na kytaru pár pouličních muzikantů, v přístavu kotvila replika Columbovi lidi Santa Maria. Příjemný večer zakončila vynikající zmrzlina s příchutí manga.