Již včera večer jsme si s Olčou domluvili jediný záchytný moment pro dnešní den - sraz po večeři v 19:45 u východu z Ashrámu. Více méně z bezpečnostních důvodů. Protože se v Tamil Nadu stmívá kolem půl sedmé, vracet se po tmě sama nebo sám do guest housu nemusí být úplně bezpečné. Jinak program na celý den jsme nechali plynout každý sám za sebe nezávisle.
Vypravil jsem se do Ashrámu už před půl sedmou ráno a zůstal tam skoro celý den. Teda až s krátkou výjimkou na poobědního šlofíka. A ten nebyl vůbec špatný :). Jinak denní program v Ashrámu je stabilní a rozpočítaný s přesností na minuty. Ta dochvilnost je na indické poměry až neuvěřitelná a nemusím říkat, že některým typům, jako třeba mně, to náramně vyhovuje:).
Ještě před snídaní se nabízí příchozím mléko. Snídaně se pak podává v Dining Hall přesně v 7 a zpozdíte-li se o pár minut, máte prostě smůlu. Překvapilo mě, že po tradičních idlies s různými omáčkami se na závěr nepodával čaj, ale káva. Ani čtvrtý den mě nepřestává fascinovat, s jakou rychlostí a obratností roznašeči jídla nakydají všechny porce na banánové listy strávníků, rozložené těsně jeden vedle druhého po podlaze celé haly. List přehnutý na půlkupřed sebou rozložíte, pokapete vodou z plecháčku a tu rozetřete. Tím je “biotalíř” připraven k servírování. Jakmile dojíte, hned nastupují paní, co listy posbírají, polejou podlahu vodou a setřou, aby byla jídelna zase připravena na oběd.
v 8:00 začíná takzvaný Chanting v hlavním sále kolem hrobky Mahárišiho v hlavní Samadhi Hall. Kdo chce, obchází dokola za zpěvu textů z hindských véd a ponořen do vlastních modliteb a meditací. V půl deváté následuje první Puja. To je vlastně něco jako bohoslužba nebo mše. A v deset hodina pak druhá, tentokrát v místnosti, kde je hrob Maharášiho matky.
Já jsem velkou část dopoledne strávil v knihovně, která nabízí opravdu spoustu zajímavé literatury. Dneska jsem se ponořil do čtení Krishnamurtiho textů a také některých mě neznámých spisů od Osha. Zaujala mě také kniha od Johna Woodroffa s poněkud kontroverzním názvem “Is India civilized?”. Překvapilo mě, že v ní o Indech mluví otevřeně jako o Barbarech. Za zásadní dva mezíky, kdy byla v historii porušena rovnováha mezi západem a východem, považuje nejdříve získání převahy Evropanů na moři a následně velmi urputné šíření křesťanství. Ani ne tak jako náboženského vyznání jako spíš prostředku utužení politické a ekonomické moci ve světě.
Pročíst se celým dopolednem se mi nepoštěstí každý den. Oběd přesně v půl dvanácté přilákal do Ashrámu mnohem víc hostů a poutníků než brzká ranní snídaně. Poslední dva dny se zde pohybuje i početná skupinka Japonek, která svým vystupováním a oblečením ve zdejších podmínkách působí ještě více exoticky než my. Mezi zvířecí osazenstvo Ashrámu patří zejména pávi. Je jich tu tak do deseti a svým čepířením dělají čest svému druhu. Dalšími zvířaty jsou psi. Polodivocí a polozdomácnělí. Je vidět, že jsou na lidi zvyklí a žijí tu v symbióze. Mezi největší divočáky v Ashrámu patří opice. Těch je tu rozhodně nejvíc a dělají také největší vřiskot. Je potřeba se před nimi mít na pozoru. Jdou nejen po jídle, ale i po osobních věcech. Když mají žízeň, úplně oprskle si vlezou ke kamenným lavorům, roztočí vodovodní kohoutky a pijou přímo z nich. S tím, že by je pak zase zavřely, se samozřejmě už nenamáhají.
Odpoledne jsem strávil ještě v knihovně dočítáním dopolední várky knih. Mimo jiné “Power within” od Aurobinda a taky “Selfsimplicity” od Vishaie. Už párkrát se mi osvědčilo sáhnout po dětské literatuře v angličtině, která složitostí své větné konstrukce a slovní zásobou odpovídá mému intelektu. Jedou z takových byla kniha “Be in the driver’s seat” od J.P. Vaswaniho, která zajímavě rozváděla asi 30 inspirativních myšlenek opřených o tradiční indickou filozofii, jak rozvinout osobní potenciál a prožít svůj život naplno.
Podvečerní čas jsem věnoval meditaci. Meditovat lze ve všech Ashrámových sálech nebo i ve speciální “stodole”, která se honosí názvem Meditation hall. Mezi čtvrtou a pátou probíhá veřejné čtení z některé z Mahárišiho publikací a od pěti je opět Chanting v hlavní hale. Po něm následují odpolední modlitební obřady a zpěvy písní. V hlavním sále sedí muži i ženy vždy odděleně. Jakmile se začne zpívat, otočí se proti sobě od hlavního oltáře a nechají naplno vyznít rozdílnost mužských a ženských hlasů. Dobrá akustika ještě umocní prožitek ze sborového zpěvu.
Večeře v 19:30 byla pro mě zároveň vysvobozením z celodenního mlčení. Protože jsem měl chuť na trochu extra rýže, o přidání si člověk holt musí říct. Čtení myšlenek jsme tady zatím nebrali. To bude až v další lekci.
