Izraelské pohoupání!

Let s izraelskou nízkonákladovkou UP proběhl hladce. Jsem rád, že to zvládla nejen up, ale dokonce i down. Být na pevné zemi je fajn, obzvlášť když to tam nahoře trochu houpe.

Od samého rána se dnes po včerejší bouřce pohupovala ve vlnách tel-avivského pobřeží také početná smečka nadržených surfařů. Jindy prý touto dobou klidné moře jim připravilo neplánované rozptýlení. Sledoval jsem s obdivem i závistí, jak pravidelně mizeli z dohledu mezi obřími vlnami, vynořovali se na jejich ostrých hřbetech a čekali trpělivě každý na tu svou pravou vlnu.

Neplánované rozptýlení nám na krátké třídenní cestě do svaté země připravil i Donald Trump. Ten se rozhodl 6. prosince oznámit, že po mnoha letech odkladů nastal pro Američany čas konečně uznat Jeruzalém za hlavní město státu Izrael. Tento zákon byl  schválen Kongresem již v devadesátých letech a od té doby všichni američtí prezidenti co šest měsíců odkládali svým podpisem jeho platnost.

Ze strany Trumpa se tak vlastně jedná jen o potvrzení faktického stavu. Vždyť Kneset, vláda a všechna izraelská ministerstva s výjimkou obrany zasedají v Jeruzalémě již roky. V této nejkřehčí části planety však symboly mívají sílu rozbušky. A tak se dá očekávat, že i Trumpovo gesto nezůstane bez odezvy ze strany Palestinců. Poslední dobou jen sporadicky čeřená hladina paletinskožidovského soužití se skoro jistě brzy rozhoupe do pořádných turbulencí.

Hlavním cílem krátké návštěvy Izraele byla přednáška o české startupové scéně na Fintech Innovation Summitu pořádaném Izraelsko-českou obchodní komorou. Přátelé, tahle mise byla pro mne tak trochu nošením dříví do lesa! Izrael je pátou nejinovativnější zemí světa. Za posledních 6 let tu vzniklo více než 500 startupů jenom ve finančních službách. Naprostá většina kvůli přísné domácí regulaci působí hned od svého vzniku na globálních trzích. Mnohé izraelské Fintechy patří mezi světové premianty, kteří prověří v nejbližsích letech odolnost a houževnatost bankovních dinosaurů. I mezi českými Fintechy se však dá najít několik velmi úspěšných a inovativních firem. A tak třeba naše promoakce probudí zájem místních partnerů o spolupráci a investorů o kapitálovou podporu jejich další expanze. Uvidíme!

Česko má v Izraeli neuvěřitelně pozitivní zvuk. Izrael nás považuje za jednoho ze svých nejbližších spojenců a zdejší lidé to svou přívětivostí dávají patřičně najevo. Tohle spojenectví se datuje již od samotného vzniku židovského státu na konci čtyřicátých let, kdy pomoc českých letců při zásobování území Izraele potravinami i zbraněmi během arabskoizraelského konfliktu byla pro nově se formující stát naprosto kritická. V devadesátých letech na tradici navázali prezident Havel, ministr Dienstbier a mnozí další. Velmi pozitvně je zde vnímán i současný prezident Zeman. Ve výčtu jmen nesmím opomenout jedno! Už dlouho se mi nestalo, abych během dvou dnů slyšel z tolika stran tolik pozitivních slov na působení nějakého českého politika jako na bývalého českého vevyslance v Izraeli Tomáše Pojara. Samá pozitiva od Izraelců i mnoha zástupců české komunity. Je zřejmé, že pan ex-velvyslanec tu udělal pro českoizraelské vztahy obrovský kus práce.

V nabitém programu se nakonec našel i čas na půldenní výlet do Jeruzaléma. Sice panovalo trochu napětí a váhání zda v souvislosti s Trumpovo prohlášením máme do jámy lvové vyrazit či ne, ale nakonec jsme se rozhodli po obědě vyjet. Cesta autem z Tel Avivu trvá do Jeruzaléma přibližně hodinu. Během 70 kilometrů jsme nastoupali překvapivých 800 výškových metrů a rtuť na teploměru spadla o dobrých 7-8 stupňů. Zima, vítr a střídavé prudké přeháňky! Prý jsme si, co se počasí týče, vybrali ten nejhorší den v roce!

No jo, ale pokud máte třeba jen jednou za život ochutnat atmosféru místa, kde se utvářely novodobé dějiny lidstva, pak je vám nějaké počasí ukradené i kdyby trakaře padaly. Přijeli jsme ke Starému městu Jeruzalémskému od západních hradeb, objeli ho přes Mamillu kolem Damašské brány a pokračovali přes Cedronské údolí na Olivovou horu. Úzká velmi prudká ulička nás po chvíli vyplivla na samém vrcholu, které jsou ve skutečnosti tři. Přes Gesemanské zahrady a rozlehlé historické hřbitovy za branami původního města bylo před námi celé Staré město jako na dlani.

Průvodkyně Nikol nás vydatně zásobila nepřetržitým proudem detailních informací. Bylo nad lidské, nebo aspoň nad moje, síly si všechno zapamatovat. Prohlédli jsme si z dálky dominanty všech čtyř čtvrtí starého města – muslimské, židovské, křesťanské i arménské. Udělali jsme si představu kudy se budou ubírat naše kroky po zbytek odpoledne. Vydali jsme se z údolí pěšky k Svatoštěpánské bráně, které se také říká Lví a vpluli hradbami do muslimské čtvrti.

Více než tři hodiny jsme se pak prodírali změtí úzkých jeruzalémských uliček. Kopírovali jsme domnělou trasu Ježíšovy křížové cesty se všemi třinácti zastaveními, která zde vznikla „až“ ve 14. století. Nakukovali jsme do nejrůznějších archeologických vykopávek původního Jeruzaléma, který je často pohřben i několik desítek metrů pod současným povrchem města.

Míjeli jsme také mnohé bezpečnostní checkpointy kolem Chrámové hory, kterými mají přístup ke Skalnímu domu a mešitě Al-Aksá pouze Muslimové. Ostatní mohou vstoupit na Chrámovou horu pouze v předem vyhrazený čas dřevěným mostem ze židovské čtvrti od Zdi nářků.

Po hodině a půl proplétání uličkami města a po jednom rychlém pivu v muslimské čtvrti jsme se přes Cardo dostali k Ježíšovu hrobu a na Golgotu. Tato původní biblická otevřená místa jsou dnes ukryta v chrámových lodích kostelů, kapí a jiných staveb. Golgotu s třemi kříži byste hledali těžko. Pokračovali jsme za zvýšené pozornosti vojáků starým městem a židovskou čtvrtí ke Zdi nářků. Bylo znát trochu vzrůstající napětí, přece jen se blížila večerní osmá hodina, kdy byl naplánován Trumpův projev k přesunu americké ambasády z Tel Avivu. Před zdí nářků již nebylo mnoho turistů a jen menší hloučky ortodoxních Židů se ubíraly na pravidelnou večerní modlitbu.

Jeruzalémské staré město jsme opustili přes arménskou čtvrť procházkou až k Jaffské bráně a večerní zácpou se začali prodírat ven z Jeruzaléma a přes palestinská území zpět do Tel Avivu. Přesněji do arabské rybí restaurace ve starém přístavu v Jaffě, který leží na konci tříkilometrové pláže na jih od centra izraelské metropole. Variace mořských plodů a tradiční izraelské kuchyně  byla vynikající, prostě žádnej humus :)! Jednodenní exkurze do kolébky naší civilizace byla vzrušující a inspirativní zároveň. Díky!