Poslední dva dny nás osud spolu s itinerářem cesty zavály do místa zvaného Jackson Hole, což v překladu doslova znamená „díra Jackson“. No, zas taková díra to ale není. Jedná se o docela malebné kovbojské městečko s lyžařským areálem v podhůří majestátných Grand Tetons. Leží v dolině ze všech stran obklopeno kopci, proto možná ta díra...
Než se ale začnu věnovat oslavám Dne Nezávislosti v Jacksonu, vrátím se ještě na skok k pátečnímu asi 150 mílovému přejezdu z Landeru. Ten totiž vedl nejdříve největší indiánskou rezervací ve Wyomingu nazvanou podle stejnojmenné řeky Wind River. Tu a tam byla k vidění pouze polorozpadlá stavení, dále ojedinělé více či méně prosperující farmy zejména v oblasti říček a potoků, také bohužel fungující Casina, v kterých novodobí indiáni asi tráví hodně času a pak taky řada nových kostelů různých církví, které patří k nejnovějším a nejzachovalejším stavbám v kraji vůbec.
Cestou jsme zastavili až v Dubois, jediném místě na celé „štrece“, kde se daly doplnit zásoby. Protáhli jsme svá přesezelá těla chvilkovou procházkou po typickém westernovém městečku a pokračovali rychle dál. Krajina se začala velmi proměňovat a jak jsme opustili území kmene Šošonů, objevily se překvapivě zajímavé rudé kaňony podobné těm z jižního Utahu, z oblasti Capitol Reef, kterou jsme projížděli před 2-3 týdny. Rozdíl byl pouze v tom, že zdejší krajina nebyla tak vyprahlá, ale díky docela mohutné řece bylo kolem silnice hodně bujné vegetace, na kterých se pásl dobytek a také stáda koní.
To už jsme se začali škrábat po 287 North nahoru na Togwoise Pass, necelých 10 000 stop nad mořem. Klikaté silnice nabízela opět (po kolikáté už!) nádherné výhledy do horských luk a zasněžených vrcholů hor a jen co jsme dosáhli nejvyššího bodu silnice, rozevřelo se před námi doposud asi nejhezčí panorama celé cesty – Grand Teton Range. Toto zhruba 30 mílové pohoří se zvedá z široké roviny bývalého ledovcového údolí (2300m n.m.), kterým dnes protéká jen Hadí řeka, až do výšky 4 197m nad mořem. Impozantní vrcholy Grand, Middle a South Teton zůstávají zasněžené celoročně.
Národní park jsme si prohlédli zatím jen z uctivé vzdálenosti asi 10 km ze „Scenic road“ 191 South, která kopíruje celý horský masív a nabízí neskutečné výhledy do hor přes rozkvetlé louky plné barevných květin a pasoucích se koní a bizonů. Do samotného parku se chystáme až v pondělí.
Jackson nám pár lidí doporučilo jako skvělé místo s atmosférou a pár lidí nás naopak odrazovalo, že je to tu trochu snobské... Každopádně víkend, kdy Amerika slaví „Nations Birthday“ aneb Den nezávislosti, vyšrouboval ceny motelů a hotelů v celém městě do závratných výšin, a tak po slušné chvíli hledání jsme zakotvili na dvě noci v Pony Express motelu za v porovnání s jinými přijatelných, ale pro nás zatím rekordních 130 dolarů na noc.
Přiznávám, že hlavním důvodem proč jsme tentokrát opustili stany a kemp byla televize a finále Wimbledonu s Tomášem Berdychem. Fandili jsme Tomášovi od samého rána, ale na Rafu to prostě tentokrát ještě nestačilo!
Žádné komentáře:
Okomentovat