Po ranním Wimbledonském finále jsme vyrazili na desátou dopolední do centra Jacksonu. Jako „správní Američané“ jsme jeli autem, protože všechno nad půl míle je přece daleko. Na naší obhajobu musím ale podotknout, že do centra to byly míle dvě.
V půl jedenácté měl začít „Parade“, slavnostní pochod městem. Vyklizené ulice od aut byly po obou stranách lemovány už před desátou davy přihlížejících. Většina diváků seděla v přinesených rozkládacích křesílkách, oblečeni byli z poloviny do kovbojkého - klobouky, rifle, košile, kožené vesty, jezdecké boty a z poloviny do čehokoliv, co na sobě mělo náznaky „Old Glory“ aneb americké státní vlajky. V každé boční ulici hlídkovaly vyšňořené policejní hlídky na koních a pomocnící Šerifa dbali na to, aby se dav držel na chodnících mimo vozovku hlavní třídy. Pořád jsem ale ještě nevěděl, co mohu očekávat v následujících minutách...
A pak to začalo... nejprve se objevili jezdci a jezdkyně na koních, kapela na valníku hrající americkou hymnu a po nich defilé snad všeho co má ve městě ruce a nohy. Alegorické vozy hasičů, dobrovolnických spolků, jednotlivých ranchů, divadelních ochotníků, pracovníků nemocnice i útulku pro psy, knihovníků, škol, sportovních klubů i politických stran, které celou akci pojaly jako jednu velkou předvolební kampaň. Kandidáti se usmívali jako sluníčka:).
Brzy jsme pochopili proč všechny děti postávaly na okraji ulice s prázdnými taškami. Ze všech aut začaly létat nejrůznější bonbóny, čokolády, drobné cetky, odznaky či samolepky – o vše se strhla mezi dětmi bitva a ani naše tři nezůstávaly pozadu. A tak po zbytek dne pak pochodovala Linda po městě s korálema kolem krku „I LOVE USA“, na tričku měla připnutu velkou placku „Volte Ann Ruth do Senátu Wyomingu“ a v ruce mávala vlajkou pruhů a hvězd. Byl na ni výborný pohled!
Celé promenáda na mě působila jako kombinace Prvního Máje a masopustního průvodu maškarních masek. Jeden nebetyčný rozdíl byl však v tom, že na všech kolemjdoucích lidech bylo vidět opravdové nefalšované nadšení a hrdnost na svou vlast a na to, že jsou Američané.
I odpoledne se neslo ve znamení pokračujících oslav - strávili jsme ho většinu ve sportovním areálu za městem, kde se střídaly v amfiteátru hudební kapely a pro děti byla připravena spousta atrakcí jako u nás o dětském dnu.
Hřeb celého dne ale pro nás nastal až večer. Zakoupili jsme lístky na pravé kovbojské Rodeo, které má ve Wyomingu a v Jackson Hole obzvlášť velkou tradici. Intenzivnímu programu od osmé do desáté večerní přihlíželo na tribunách arény možná patnáctset lidí – jízda na divokých býcích, chytání telat do lasa, krocení divokých koní, rychlostní závody na koních nebo akrobatické kousky na koňských hřbetech těch nejlepších kovbojů. Byla to opravdu struhující podívaná a jedinečný možná neopakovatelný zážitek. Nejen výkony kovbojů, ale i celková atmosféra – komentáře uvádějícího "speakera", pocty americkým vojáků sloužícím v zahraničních misích nebo také projevy úcty k nedávno zemřelým kovbojům v podobě „empty saddle“ defilé jejich koní v aréně – koní s prázdným sedlem již bez svého jezdce...
Dvacetiminutový závěrečný ohňostroj rozzářil noční oblohu nad sjezdovkami lyžařského střediska a pomalu usínající Linda nám dala jasně najevo, že čas je jít spát...
Žádné komentáře:
Okomentovat