Pondělí 26. července opravdu nepatřilo mezi ty dny naší cesty, které se vryly hluboko do paměti a má smysl se o nich podrobněji rozepisovat. Jistě pochopíte, že předodjezedový „shopping“ je prostě třeba taky někdy a někde udělat :). Takže z Williamsu jsme po I5 s trochou kufrování přes Sacramento dojeli před polednem do Vacaville Outlets a tam prošmejdili možná třetinu z jeho 120 obchodů. Navečer pak utahaní jak po 20 mílích v horách, jsme dojeli přes Vallejo, Richmond a Berkeley až nadohled San Francisca.
Jeli jsme dolů na jih podál zálivu, jednoproudé serpentiny většiny z posledních dvou měsíců vyměnili za šestiproudou dálnici, po pravé ruce nám v dáli zůstal slavný most Golden Gate Bridge, jen o něco málo blíž k nám pak možná stejně slavný ostrov Alcatraz s legendami opředenou pevností a vězením.
Přejeli jsme dvoupodlažní Bay Bridge, který přes umělý Treasure Island (hostil světovou výstavu v roce 1939) spojuje západní břeh zálivu se sanfranciským „Downtownem“ a pokračovali jsme přes centrum dál na jih až do South San Francisco, kde se Travelodge stala na následující tři noci naším přechodným útočištěm.
…
Nespavost je občas k něčemu dobrá, a tak jsem mohl do jedné hodiny v noci v klidu naplánovat, kam v úterý ráno vyrazíme. Parkování v centru San Francisca je vyhlášená noční (a hlavně denní) můra všech řidičů, ale tip z internetu zaparkovat v garážích na rohu ulic Sutter a Stockton street vyšel dokonale. Za přijatelných 18 dolarů jsme auto uhnízdili v samém srdci města hned vedle Union Square, které je sice pojmenováno na počest vítězství Unie v občanské válce, ale v jeho středu stojí socha bohyně Niké uctívající pro změnu vítězství admirála Deweyho ve válce španělsko-americké. Náměstí samo o sobě není nic moc, spíš takový upravenější „Karlák“, za zmínku snad stojí ještě fakt, že na něm byl spáchán pokus o atentát na prezidenta Forda v roce 1975.
Prošli jsme z náměstí na roh Powell a Market street, kde je jedna z točen slavné historické tramvajové linky, která je ale ve skutečnosti lanovkou (lano vede ve vozovce v kolejišti). Ve „špičce“ v 60. letech tu jezdilo přes 600 vozů, dnes zbyly poslední tři linky, křižující největší atrakce sanfranciských pahorků, vlastně spíše pořádných kopců!
Vyrazili jsme do Chinatownu přes vstupní bránu nacházející se na Grant Avenue. Zdejší asijská komunita je velmi početná a poměrně autentická čínská čtvrť si stále ještě zachovává na mnoha místech ráz živého tržiště, přestože suvenýry a turistických ruch si zde našly své místo. Vyškrábali jsme se na Telegraph Hill a kolem Coit Tower sestoupali po starých schodech mezi úzkými apartmánovými domy a svahovými zahradami dolů na nábřeží k turistickému „mumraji“ soustředěnému kolem bývalých přístavních mol Pier 35 až Pier 39.
Všude kolem kvetla spousta nádherných kytek a tak už vím proč Scott McKenzie ve své slavné lyrické písni zpíval „když pojedeš do San Francisca, nezapomeň si dát nějakou kytku do vlasů“. Květiny byly všude - nejen v parcích na záhonech, ale často se bujaře pnuly i po fasádách dřevěných domů, natřených různě pestrými barvami. Kdyby město stálo v rovině, možná by svoji architekturou trochu připomínalo Amsterdam, ale takto je to spíš americký kopcovitý Řím, jen mu holt chybí ty starobylé antické památky. Tak je tomu ale koneckonců všude v Novém světě.
Z mola Pier 35 odjíždějí výletní lodě hlavně na ostrůvek Alcatraz, který prý ročně navštíví až 9 miliónů turistů. Alcatraz sloužil jako vězení až do roku 1963 a jeho nejslavnějším vězněm byl asi chicagský mafián Al Capone. Na první pohled by se zdálo, že uniknout z vězení by se i mohlo podařit. Vždyť ostrov neleží tak daleko od pevniny. Ale ve zdejší ledové vodě je i taková vzdálenost smrtelná. Za celou dobu existence vězení na Alcatrazu je evidováno jen 14 pokusů o útěk a ani jeden nebyl úspěšný.
Jen o kus dál od Alcatrazu se nachází Ellis Island, který sloužil dlouho hlavně jako karanténní stanice, kde byli po několik měsíců izolováni noví přistěhovalci do oblasti San Francisca připluvší Zlatou bránou loďmi z Pacifiku.
Vraceli jsme se od zálivu pěšky zpět po Stockton street přes Russian Hill do downtownu. Vím, že San Francisco je svými kopci pověstné, přesto mě sklon a stoupání některých silnic opravdu překvapil. Auta zde smějí parkovat jen kolmo na vozovku a občas jsem měl pocit, že se snad samovolně začnou kutálet ze svahu dolů. V dálce jsme zahlédli slavnou klikatící se Lombard street, na kterou se určitě podíváme zítra.
Minuli jsme Washington Square, jen další to park s vyšlapanou trávou na jehož severním okraji však stojí poměrně hezká „pseudohistorická“ katedrála St. Peter & Paul Church. Chinatownem jsme procházeli i cestou zpět. Proti nám se v odpoledním časem už valil nepoměrně hustější dav lidí. Neodolali jsme s Klárou vyzkoušet nějaké „pravé“ čínské jídlo, kdežto děti daly přednost jak jinak než hranolkům a hamburgerům.
Ve večerních hodinách se pak za dobu mé služby již nic zvláštního nestalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat