Teplá noc i teplé ráno zvěstovaly horký letní den. Očekávání se naplnilo do puntíku, kolem druhé hodiny odpolední ukazoval teploměr 103 stupňů Fahrenheita, to je asi 38 stupňů Celsia.
Dopoledne jsme proto nikam nechvátali. Rozhodli jsme se ještě před tím, než vyrazíme na 180 mílový přejezd k národnímu parku Lassen Volcanic, pořádně vymáchat v kempovém bazénu, dobýt všechny baterky (kamery, foťáku i naše vlastní) a děti chtěly také dokoukat nějaký film na kinotip.cz (už mají asi televizní absťák!).
Když se ráno nechvátá, pak je přece čas na pořádnou snídani. A tak jsme se rychle otočili do supermarketu, asi naposled rozžhavili pánvičku, osmahli cibulku do zlatova, přidali šunku, 6 vajec a dopřáli si poctivý ranní „hemenex“.
Brzy po dvanácté hodině jsme už překročili hranice Oregonu a Kalifornie a směřovali na jih po 97 South. Před námi se otevírala nádherná přírodní scenérie v okolí majestátné hory Mount Shasta, jejíž silueta byla vidět už z dálky 80-ti mil. Tato, po Mt. Rainier druhá nejvyšší hora Kaskádového pohoří, sice není národním parkem, přesto přitahuje pozornost jak turistů, tak v zimě hlavně lyžařů. Naposledy vybuchla v roce 1786, kdy její explozi zaznamenal i známý mořeplavec La Peruse. Od té doby hora spí a díky nadmořské výšce přes 4000 metrů je na ní také největší ledovec v kontinetální části USA – Whitney Glacier.
Ve Weedu jsme se napojili na Freeway I5 a pokračovali v západním objezdu hory Mt. Shasta. Blížili jsme se pomalu ke stejnojmennému jezeru klikatícímu se mezi skalami dobrých 20 mil, které se z pohledu z dálnice jevilo jako lákavá „recreation area“ ke koupání. My ale pokračovali v letním parnu dál až do Reddingu. Dobrali jsme jen benzín a pokračovali dnešních posledních 50 mil po 47 East do národního parku rozloženého kolem hory Lassen, vysoké 3187 metrů. Tato sopka je zároveň nejjižnějším vrcholem Kaskádového pohoří a je velmi zajímavá především tím, že od poslední ničivé erupce 19. a 22. května 1915 jsou v jejím okolí stále viditelné značné plochy zničené proudem lávy a následnou lavinou tajícího ledu, bahna a kamení.
Jelikož je dnes sobota, měli jsme opět trochu problém najít místo v kempu. V tom prvním u jezera Manzanita lake jsme ještě neuspěli, o 5 mil dál jsme ale už našli poslední volné místo v lesním Crags Camp, kde bylo celkem asi 40 kempovacích míst. Přítomnost kovových skříní na jídlo, takzvaných „food lockerů“, jasně signalizovala, že se opět nacházíme v oblasti obývané medvědy. Takže na noc dnes zase přenosíme všechno jídlo mimo auto, aby se některým z nás spalo o něco klidněji :).
V podvečer už jsme zvládli jen dvoumílový okruh zpátky kolem jezera Manzanita lake, odkud byl moc pěkný výhled na samotný Lassen Peak a vedle něj se tyčící jen o málo nižšší Eagle Peak. Na stezce jsme také vyrušili srnu s mládětem, pozorovali jsme je snad jen ze vzdálenosti necelých 15 metrů. Kromě večerní koupele v překvapivě teplém, ale bahnitém jezeře, jsme dnes už opravdu více nestihli...
Žádné komentáře:
Okomentovat