#5 – Rotorua, Waimangu a Wai-O-Tapu...

Až ráno jsem zjistil, že nám tak tři metry od stanu teče docela horký potok. Možná že vařit čaj na plynovém vařiči byla dneska zbytečnost :).

Před půl devátou jsme dobalili a vyrazili do centra Rotorui. Prošli jsme veřejný městský Kuirau park, kde byly kouřící jámy jedna vedle druhé, ohrazené dřevěnými ploty, v mnohých vroucí bahno a neodmyslitelný zápach síry, respektive vajíček na všechny způsoby včetně zkažených…

Na břehu jezera, které je vlastně sopečnou kalderou, z níž uprostřed v podobě ostrova vystupuje nový budoucí sopečný vrchol, jsme navštívili starý dřevěný anglikánský kostel a maorskou vesnici, která tak trochu připomínala cikánské ležení. Celkový dojem nic moc, a tak jsme vyrazili na jih směr Taupo po Highway 5. První náš cíl bylo Waimangu volcanic valley, údajně nejmladší vulkanická oblast na světě formovaná mohutnými erupcemi mezi lety 1886 a 1917. Prošli jsme za hodinku a půl stezku kaňonovitým údolím až k jezeru Rotomahana lemovanou četnými krátery, terasami a bahnitými bublajícími jezírky.

Protože gejzírů nebylo ještě dost, byla naší druhou zastávkou oblast Waiotapu. Zde na velmi koncetrovaném prostoru se nachází takový malý Yellowstone – jezera všech možných barev a smradů, většina s vařící vodou, champagne pool vyvěrajícící s hloubky přes 300 m. Největší gejzír Lady Knox tryská do třicetimetrové výšky každý den přesně v 10:15. To jsme úmyslně minuli, čímž jsme se vyhnuli davům turistů a odpoledne se tak v celém areálu mohli relativně volně pohybovat. Aničku už přiotrávil ten smrad ve Waimangu, a tak nám dala na druhý výlet košem a vyspávala v autě.

V podvečer jsme se přesunuli dalších asi 40 km na jih do Taupo, města rozkládajícího se na břehu stejnojmenného největšího sladkovodního jezera. Přenocovat jsme se rozhodli v Hiltonu (ano, Hilton tu provozuje i čtyřhvězdičkový kemp :). Dost bylo kráterů a dětí z kouřové hory. Spřádáme plány na zítra a hlavně pak na čtvrtek, kdy bychom chtěli vyrazit do oblasti Mount Ruapehu, s 2797 metry nejvyšší hory severního ostrova.

#4 – Cathedral Cove a Hot Water beach...

Ráno jsme byli všichni vzhůru už dávno před šestou, čilí jako rybičky. Trochu nás zaskočil ranní chlad, takže jsme se navlékli na chvíli i do všeho teplého oblečení co s sebou máme. Nebylo tedy moc na co čekat!

Vychutnali jsme si civilizovanou snídani ještě pěkně v pohodlí u stolu, při polykání soust se proskypovali odreportovat domů první dojmy a začali „přebalovat“ auto – postupně jsme zaplnili každou volnou skulinu – pod sedačkama, boční i přední odkládací schránky, dokonce i rezervní kolo jsme vyplnili zásobami potravin a snažili se pro všechno najít na následující měsíc svoje místo. Je zajímavé, že se to tam vždycky nějak poskládá bez ohledu na to kolik věcí máte….

Kolem osmé jsme se začali přibližovat na severní cíp poloostrova Coromandel do stejnojmenného městečka, které vzniklo jako základna zlatokopů ještě o patnáct let dřív než Thames – už v roce 1852. Úzká místy jednosměrná silnička se klikatila podél pobřeží, místy stoupala do prudkých travnatých kopců, aby se hned zase vracela až zpátky na úroveň oceánu. Velmi to připomínalo třeba cesty na Korsice a bylo jasné, že si dneska ukroutím ruce volantem.

V Coromandel Town jsme se skoro hodinu kochali klidnou mořskou hladinou v zálivu s výhledem na roztroušené ostrovy podél lidmi v pondělní ráno opuštěné Shelly beach. Linda nasbírala pytel mušlí tak velký, že pokud bude pokračovat stejným tempem, brzo se nám do auta nic jiného nevejde… po desáté jsme se na chvíli rozdělili. Zatímco ostatní se vydali na hodinový výlet horskou úzkorozchodnou železnicí (50 cm!), kterou stavěl desítky let nějaký místní nadšenec, umělec a volnomyšlenkář v buši nad městem, já jsem vyplnil čekání plánováním dnů příštích a upřesňováním itineráře.

Rozhodli jsme se pokračovat přejezdem na východní pobřeží do Hahei a zvolili jsme ne delší cestu lemující pobřeží, ale přejezd vnitrozemím. Záky jsme zjistili, že sice o +žkm kratší ale o půl hodiny delší :). Silnice se už po dvou kilometrech proměnila v úzkou prašnou cestu plnou nekonečných zatáček a prudkých stoupání a klesání, kde nás i tak občas za zatáčkou překvapil náklaďák valící se docela velkou rychlostí bez zjevné snahy zpomalit aspoň při míjení. Radši jsme se v duchu hesla moudřejší a menší ustoupí klidili z cesty. Vyleštěné auto z půjčovny tak během krátké chvíle dostalo tu správnou cestovatelskou patinu.

Po příjezdu k oceánu se naskytl úchvatný výhled z výšky asi sta metrů na množství malých neobývaných ostrovů – skalních útesů vystupujících kolmo z vodní hladiny, roztroušených kolem dokola kam až člověk dohlédl. Trochu nám to připomínalo oblast kolem thajského Krabi a místa jako známý James Bond island.

Vyrazili jsme na hodinový sestup buší dolů na skrytou písečnou pláž mezi skalami z nichž jedna – obrovský skalní masiv s průchozím tunelem vyplněným jemným pískem – nesla název Cathedral Cove. Asi že bylo pondělí, nebylo tu až tolik turistů a tak jsme si i koupání docela užili.

Odpoledne jsme se začali stáčet po východním pobřeží na jih a stavěli se v místě zvaném Hot water beach. Spousta lidí si nosila na pláž lopaty a záhy jsme pochopili proč. Před přílivem si kopali v mokrém písku malé bazénky, které se samy plnily zespoda prosakující horkou vodou – bylo třeba se mít na pozoru, protože „hot springs“ měly až 64 stupňů Celsia a dalo se ve vodě, pokud nebyla dobře mixovaná s tou studenou mořskou, docela snadno popálit. Na Hot water beach plynule navazovala Surf beach a jak název napovídá, byly tam docela slušné vlny, v kterých jsme si s Matějem necelou hodinu pořádně zařádili.

Na večer jsme se chtěli trochu nablížit k zítřejšímu cíli - městu a jezeru Rotorua, oblasti vyhlášené gejzíry a geotermálními prameny. Jak už to bývá, tak dlouho jsme vybírali, kde na noc zakotvíme, až jsme trochu na křeč urazili tu asi 200 kilometrovou vzdálenost celou – takže další tři hodinky klikatých silniček, doplnění zásob v Tauranga, centru oblasti zvané Bay of Plenty a večer po osmé ještě za denního světla první stavění stanů v kempu hned vedle jezera Rotorua, kde jsou ohrazené kouřící přírodní termální bazénky dokonce i přímo mezi samotnými stanovými místy.