Ráno jsme byli všichni vzhůru už dávno před
šestou, čilí jako rybičky. Trochu nás zaskočil ranní chlad, takže jsme se
navlékli na chvíli i do všeho teplého oblečení co s sebou máme. Nebylo tedy
moc na co čekat!
Vychutnali jsme si civilizovanou snídani
ještě pěkně v pohodlí u stolu, při polykání soust se proskypovali odreportovat
domů první dojmy a začali „přebalovat“ auto – postupně jsme zaplnili každou
volnou skulinu – pod sedačkama, boční i přední odkládací schránky, dokonce i
rezervní kolo jsme vyplnili zásobami potravin a snažili se pro všechno najít na
následující měsíc svoje místo. Je zajímavé, že se to tam vždycky nějak poskládá
bez ohledu na to kolik věcí máte….
Kolem osmé jsme se začali přibližovat na
severní cíp poloostrova Coromandel do stejnojmenného městečka, které vzniklo
jako základna zlatokopů ještě o patnáct let dřív než Thames – už v roce
1852. Úzká místy jednosměrná silnička se klikatila podél pobřeží, místy
stoupala do prudkých travnatých kopců, aby se hned zase vracela až zpátky na
úroveň oceánu. Velmi to připomínalo třeba cesty na Korsice a bylo jasné, že si
dneska ukroutím ruce volantem.
V Coromandel Town jsme se skoro
hodinu kochali klidnou mořskou hladinou v zálivu s výhledem na
roztroušené ostrovy podél lidmi v pondělní ráno opuštěné Shelly beach.
Linda nasbírala pytel mušlí tak velký, že pokud bude pokračovat stejným tempem,
brzo se nám do auta nic jiného nevejde… po desáté jsme se na chvíli rozdělili.
Zatímco ostatní se vydali na hodinový výlet horskou úzkorozchodnou železnicí
(50 cm!), kterou stavěl desítky let nějaký místní nadšenec, umělec a
volnomyšlenkář v buši nad městem, já jsem vyplnil čekání plánováním dnů
příštích a upřesňováním itineráře.
Rozhodli jsme se pokračovat přejezdem na východní
pobřeží do Hahei a zvolili jsme ne delší cestu lemující pobřeží, ale přejezd
vnitrozemím. Záky jsme zjistili, že sice o +žkm kratší ale o půl hodiny delší
:). Silnice se už po dvou kilometrech proměnila v úzkou prašnou cestu
plnou nekonečných zatáček a prudkých stoupání a klesání, kde nás i tak občas za
zatáčkou překvapil náklaďák valící se docela velkou rychlostí bez zjevné snahy
zpomalit aspoň při míjení. Radši jsme se v duchu hesla moudřejší a menší ustoupí
klidili z cesty. Vyleštěné auto z půjčovny tak během krátké chvíle dostalo
tu správnou cestovatelskou patinu.
Po příjezdu k oceánu se naskytl
úchvatný výhled z výšky asi sta metrů na množství malých neobývaných
ostrovů – skalních útesů vystupujících kolmo z vodní hladiny,
roztroušených kolem dokola kam až člověk dohlédl. Trochu nám to připomínalo
oblast kolem thajského Krabi a místa jako známý James Bond island.
Vyrazili jsme na hodinový sestup buší dolů
na skrytou písečnou pláž mezi skalami z nichž jedna – obrovský skalní
masiv s průchozím tunelem vyplněným jemným pískem – nesla název Cathedral
Cove. Asi že bylo pondělí, nebylo tu až tolik turistů a tak jsme si i koupání
docela užili.
Odpoledne jsme se začali stáčet po
východním pobřeží na jih a stavěli se v místě zvaném Hot water beach.
Spousta lidí si nosila na pláž lopaty a záhy jsme pochopili proč. Před přílivem
si kopali v mokrém písku malé bazénky, které se samy plnily zespoda
prosakující horkou vodou – bylo třeba se mít na pozoru, protože „hot springs“
měly až 64 stupňů Celsia a dalo se ve vodě, pokud nebyla dobře mixovaná
s tou studenou mořskou, docela snadno popálit. Na Hot water beach plynule
navazovala Surf beach a jak název napovídá, byly tam docela slušné vlny,
v kterých jsme si s Matějem necelou hodinu pořádně zařádili.
Na večer jsme se chtěli trochu nablížit
k zítřejšímu cíli - městu a jezeru Rotorua, oblasti vyhlášené gejzíry a
geotermálními prameny. Jak už to bývá, tak dlouho jsme vybírali, kde na noc
zakotvíme, až jsme trochu na křeč urazili tu asi 200 kilometrovou vzdálenost celou
– takže další tři hodinky klikatých silniček, doplnění zásob v Tauranga,
centru oblasti zvané Bay of Plenty a večer po osmé ještě za denního světla první
stavění stanů v kempu hned vedle jezera Rotorua, kde jsou ohrazené kouřící
přírodní termální bazénky dokonce i přímo mezi samotnými stanovými místy.
Žádné komentáře:
Okomentovat