1. 7. 2010

#28 – Kolem medvědího jezera, na bobřích loukách a nakonec v Denveru


Poslední den v Rocky Mountains se nadmíru vydařil. Po překvapivě teplé noci v nádherném opravdu přírodním kempu v Aspenglenu na západní hranici parku, jsme se začali ještě před devátou vracet zpět, odkud jsme včera přijeli. To znamemá nahoru podél Eastern Meadows, na kterých poklidná Fall river vytvářela neuvěřitelně klikaté meandry, až na Deer Ridge Junction a odtud jsme přes Moraine Park začali stoupat 9 mil serpentinami po Bear Lake Road, kam jinam než ke stejnojmennému Medvědímu jezeru.

Naším dnešním víceméně celodenním cílem byla nejnavštěvovanější západní oblast Rocky Mountains NP, parku, kde se na necelých 400 čtverečnních mílích nachází více než 1800 jezer. Naší mnohem skromnější ambicí bylo prochodit stezky kolem pěti jezer v blízkosti Lake Bear. Bylo potřeba dorazit nahoru včas, protože po desáté už bývá parkoviště beznadějně plné a k cestě na začátek turistických tras se dá dostat jenom shuttle busem, který sice jezdí co 20 minut, ale chtěli jsme dnes zůstat přece jenom nezávislí.

Od Lake Bear jsme začali stoupat k Nymh Lake, jehož hladina byla pokryta lekníny a nádherně se v ní odráželo modré nebe poseté tu a tam bílými mraky. Ideální fotografický materiál pro Marka Matuštíka, ale ne už tak pro můj Olympus automat. Stezka stoupala dál k Dream Lake, odkud byly působivé výhledy na dominantní horu v okolí - Flattop Mountain. Horu, jak název napovídá, s plochým terasovitým vrcholem pokrytým sněhovými poli.

Posledním v řadě a relativně dostupným bylo o další necelou míli dál Emerald lake. Zde končila také snadno přístupná cesta, nicméně přestože bylo parkoviště dole plné aut, na stezkách bylo celkem prázdno. Měl jsem strach, že to bude Václavák, ale byl jsem příjemně překvapen. Většina „hamburgerových sto a více kilových turistů“ zůstala posedávat hned dole na okružní cestě kolem Lake Bear s celkovým třímetrovým převýšením.

Na zpáteční cestě jsme se rozdělili. Klára s Lindou sestupovali pomalu přímo dolů, zatímco já s lehce prskající Aničkou a nadšeným Matějem jsme pokračovali 4km k Lake Hayiaha. Tam už jsme nepotkali skoro nikoho. Cesta se prudce zvedla do kopce, místy vedla po římse odkud byly krásné výhledy do údolí na několik dalších jezer pod námi. Několikrát jsme překonali potok odtékající z jezera a finální partie trasy vedla přes poměrně rozlehlé morénové pole. Odměnou byla podívaná na absolutně klidnou hladinu horského jezera, pod kterou se proháněli pstruzi. Kromě několika ptáků, 3 veverek, jednoho bobra a 4 dalších „hikerů“ jsme tam byli úplně sami.

Na zpáteční cestě jsme pokračovali ve vysokém tempu, které jsme si vlastně mohli dovolit teprve poprvé tím, že Linda s námi nešla. Anička se rozešla, překonala svoji nechuť k zacházkám všeho druhu a jela z kopce jako robot, takže jsme občas čekali na Matěje, jehož přece jen kratší nohy občas mezi velkými kameny nestíhaly. Aspoň budou oba dobře večer spát!

Začali jsme po druhé odpoledne sjíždět z hor definitivně dolů. Zastavili jsme na obědovou pauzu u Sprague lake (překládám volně jako Spražské jezero :) a pokračovali do Beaver Meadows Visotor Center, kde jsme shlédli film o Rocky Mountain Národním parku, který byl ustanoven již v roce 1915. Dozvěděl jsem se také, že od roku 2009 platí nový federální zákon, tzv. Wilderness Act neboli Zákon o divočině, který upravuje lidské konání v nejpřísnějí chráněných oblastech, mezi které patří i Rocky Mountain NP. Nesmí se zde již stavět žádné další budovy, silnice, parkoviště, dokonce se nesmí používat ani motorové nástroje, třeba pily, ale pouze ruční!

Po Peak to Peak Highway jsme směřovali do Boulderu, univerzitního města 30 mil od Denveru, kde jsme plánovali přenocovat. Vychutnávali jsme si výhledy na Long Peak, 4346m vysokou dominantu západních Rockies, dosáhli jsme městečka Netherland s uvolněnou Hippies atmosférou, kde ve svazích nad břehy umělého jezera bylo nespočet dřevěných srubů, chat i tu a tam o něco luxusnějších obydlí. Za přehradou jsme bezprostředně vjeli do kaňonu říčky Boulder Creek (Matěj už šilhal hlady a rozuměl Burger King:) a následujících skoro 17 mil se klikatili nádherným úzkým údolím mezi skalami podél divoké řeky. Připadal jsem si jako doma v Lukách pod Medníkem, jen ta místní „Sázava“ zde byl užší a o něco divočejší.

Mysleli jsme si, že najít kemp nebude problém, ale to jsme se mýlili. V Boulderu jsme nenarazili na jediný, a tak jsme ho jen profrčeli s cílem najít něco v Eldorado Springs. Název zněl slibně, realitou byli 4 rozbořené chalupy, Post office a silnice končící „in the middle of nowhere“.

Otočili jsme se a zpátky po hlavní projeli Golden, a to už jsme mířili nevratně k centru Denveru. Měli jsme toho za celý den tak akorát, a tak po laškovném hledání noclehu v neznámých a ne příliš civilizovaně vypadajících mexických předměstích jsme to napálili kolem downtownu na sever a zarazili v prvním motelu řetězce Super 8, který se u silnice objevil. Došlo i na nevýchovný Burger King k večeři a hlavně pak po 4 dnech na internetové připojení a skvělé zprávy z Wimbledonu... Tak Petro a Tomáši do toho!

Je 5:57, za 3 minuty začíná semifinále Kvitová-S. Williams a do toho klepání na dveře. Že by opět nezvaná návštěva? Tentokrát jsem nechal jen škvíru mezi dveřmi na řetěz a za dveřmi místní šerif s rukou na pistoli, že tu má přespávat někdo kdo "should be arrested". Nějak jsme si to vysvětlili při pohledu na tři spící děti v jedné posteli...