#2 – Hezké ráno ze Soulu...

Po deseti hodinách letu jsme právě přistáli v Soulu a máme čtyři hodiny pauzu než opět vlezeme na dalších deset hodin do letadla, tentokrát už směr Auckland.

Konečně trochu vydechnutí po uplynulých hektických týdnech a tak zahajuji svoji terapii psaním :). Do plánu cesty nám už minulý týden zasáhla informace, že se zkraje listopadu porouchal dlouhodobě jeden velký trajekt mezi zélandským jižním a severním ostrovem a je tak docela problem sehnat v prosinci místo na loď. Nakonec jsme po obtelefonování ještě místo chytili, ale jen v jiné dny než jsme původně zamýšleli – dolů tak pojedeme až 9. prosince a zpátky 27. – počítali jsme trochu v duchu, že bychom na Štědrý den zakotvili ve Wellingtonu, ale takhle to vypadá spíš na Christchurch.

Zítra ráno po příletu vyzvedneme auto, uděláme nějaké nákupy zásob a vyrazíme rovnou pryč z města. Prvním cílem bude poloostrov Coromandel asi dvě hodiny z Aucklandu. Týden se budeme skrz severní ostrov přibližovat přes oblast Rotorua, Taupo,Tongariro do Wellingtonu. Po přejezdu na jižní ostrov plánujeme jet dolu po západním hornatém pobřeží do Queenstownu a pak se po východním vracet zpátky do Christchurch s častými odbočkami zpátky do hor. Po přejezdu zpět na sever budou zbývat pouze 4 dny do odletu, tak to vypadá na přiblížení se do oblasti Aucklandu a přes Soul přesně na Silvestra zpátky domů.

Žádný přesný plán nemáme – necháme to každý den na momentální náladě a rozpoložení pětičlenné posádky :). Po tom úvodním 8-hodinovém časovém posunu vypadají teď trochu “jetě” a to dalším letem na Zéland přidáme ještě 4 hodiny posunu na vrch! Aspoň se bude dobře pamatovat kolik hodin je doma, protože rozdíl mezi Prahou a Aucklandem je přesně 12 hodin.

Když jsme před třemi lety letěli na podobný výlet do Kalifornie, tak let vyšel časově tak, že jsme celých 25 hodin neměli žádnou tmu - pořád jsme před ní ujížděli. Tentokrát je to přesně obráceně – během 28 hodin zažijeme rovnou noci dvě – pravda, takové kratší protože je prolétáváme proti času. A bohužel v letadlech se toho moc nenaspí…

… takže už teď je jasné, že zítra bude únava a nervozita nabírat na síle. Docela se těším až už vyrazíme on the road… Hezké ráno z korejského poloostrova….

#1 - Cestovní horečka pomalu stoupá...

Když jsme se v zimě na Silvestra začali již skoro tradičně bavit o plánech na letní dovolenou, ani ve snu mě nenapadlo, že se letošní letní dovolená posune až na prosinec. Během jara postupně vykrystalizovaly dvě varianty - buď po 7 letech návrat na místo činu do jihovýchodní Asie (Thajsko, Kambodža, Vietnam) a nebo dávný cestovatelský cíl - Nový Zéland. Nakonec zvítězila jižní polokoule a od léta jsme začali pomalu spřádat plány...

Tedy, ne že bychom to s přípravami nějak přeháněli - v srpnu jsme koupili letenky s Korean Air (nejpřímější let jaký je jen možný rovnou z Prahy a s mezipřistáním pouze v Soulu), objednali auto (nějakou jetou čtyřkolku), v září pak dokoupili chybějící vybavení (ano, tentokrát už budeme mít karimatku dokonce každý svojí vlastní :) - batohy, spacák a další stan. Děcka dostaly hned 1. září ultimátum, že musí ve škole zabrat tentokrát už od začátku, aby nám usnadnily vyjednávání s pány řediteli všech 3 jejich škol o extra uvolnění před vánoci - 3 týdny prázdnin navíc snad za trochu té námahy stojí!

Dnes zbývají necelé 4 týdny do odletu - připravujeme přibližný itinerář plus mínus 2-3 dny podobně jako jsme měli před třemi lety ve státech. Počítáme s tím, že budeme trávit většinu času zase po kempech, rád bych, kdyby se nám podařilo tak jednou týdně dát i nějaký přechod s přenocováním na treku. Doma si mě dobírají, když říkám, že jedeme "na lehko" a že každý ať si s sebou vezme kolik se mu bude chtít vláčet měsíc v batohu :).  No, ono se do auta něco navíc vejde, tohle je spíš taková prevence proti zbytečné zátěži.

Když to vše vyjde podle plánu, budeme také po Thajsku v roce 2005 teprve druhé vánoce mimo domov. I to bude změna - Linda už zjišťuje, jestli na Zélandu taky chodí Ježíšek, tak to budeme muset nějak vymyslet. No a zpáteční letenku máme přímo na Silvestra z Aucklandu do Soulu, takže možná zažijeme na Nový rok cimrmanovské: "Navrhuji sníst psy :)". To je ale ještě daleko.

Teď si začínáme zpívat s Miro Žbiro - "už len 22 dní a tak nezabudni čas sa krátí...."