Na autobusovém nádraží nás se svojí rikšou odchytil Alantha, sympatický 54-letý Ind, který se nám stal za 300 rupií průvodcem na zbytek dne. I místní už pociťují nedostatek hotovosti v kapsách turistů a tak tahle cena je rovnou o 200 rupií níž, než by byla usmlouvaná ještě minulý týden. Odvezl nás do Blue Moon residency, která na přespání stačí, ale jinak to není žádná sláva. První pokoj byl špinavý, druhý je o chlup lepší. Poslal jsem ho pro toaleťák na trh a překvapivě se za 20 minut vrátil i s ruličkou. Hotel se nachází přímo uprostřed arabské čtvrti a jenom teď ze střechy vidím v bezprostředním okolí aspoň 4 mešity. Až ráno všechny spustí najednou, tak to bude jak na všech “stagích” Colours of Ostrava najednou..
Mysore se přezdívá město paláců. Je jich tu celkem 23. Po hodince oddechu a sprše jsme s Alanthou vyrazili směrem k Chamundhi Hill, 1062m vysokému kopci, který dominuje městu ve vzdálenosti asi 8 kilometrů. Minuli jsme Government house, který se dříve jmenoval British house a Britového ho věnovali místnímu Maharádžovi v 18. století. Jeho zajímavostí je, že je postaven bez použití cihel, železa, cementu… jen tradiční materiál - dřevo, bláto a od Karla IV. odkoukaný bílek z vajíček.
O kus dál po pravé straně silnice jsme viděli místní rozlehlou ZOO s obvodovým zdivem skoro 4,5 kilometru dlouhým. Na straně levé se rozkládalo Karandzi lake, které dříve sloužilo jako zásobárna vody pro město. Dnes je u něj Butterfly Garden, kde přebývají evropskou zimu tisíce stěhovavých ptáků. Jezero moc ke koupání nelákalo, ale kdyby přece, pak pozor na krokodýly!
Začali jsme stoupat serpentýnami a v jedné zatáčce Alantha zastavil u zvláštního stromu, který se jmenuje Sandal wood. Přezdívá se mu také mysorské zlato a roste jenom tady v okolí. Lisuje je se z něj vzácný olej používaný na aromaterapii nebo se z něj vyrábí sandalový prášek. Cena 300ml oleje šplhá až k 5000 rupií a na výrobu tohoto množství je potřeba přes 200kg dřeviny. Dřevo stromu se dá použít nejdříve po dvaceti letech od zasazení. Za pokácení mladšího stromu hrozí až tři roky vězení. Olej se prý používá i jako přípravek na hubnutí. To fakt nepotřebuju, stačí bohatě indické podnebí a místní proháněcí strava.
O kus dál jsme v dálce viděli White Palace opravdu připomínající washingtonský Bílý dům. Tento Lalita Mahal Palace věnoval v roce 1921 předposlední místní Maharádža jako svatební dar své sestře. Nyní funguje jako hotel s cenou pokojů od 200 do 800 dolarů za noc.
Zastavili jsme na vrcholu hory. Po cestě jsme nikoho moc nepotkávali, ale vrchol byl přelidněn poutníky a stánkaři. Místní chrám je zasvěcen bohům Shri Chamundhishara. Pochopil jsem, že se těší zvláštní oblibě v kraji. Například ministerský předseda sousedního Tamil Nadu měl nedávno problémy s ledvinami a potom, co se oddal místnímu božstvu a uzdravil se (i po náročné operaci v Singapuru), věnoval místní svatyni jako dar 10,5 miliónu rupií. Snad ještě v platných bankovkách.
Před vjezdem na horu jsme minuli ceduli YOU ARE ENTERING NO PLASTIC AREA. A opravdu, na kopci bylo nezvykle čisto, jen tu a tam někde divoká skládka, ostatně jako doma v Brdských lesích. Byla to příjemná změna. Cestou z hory jsme se zastavili v Bull Temple. Socha obrovské krávy prý byla vytesána v roce 1659 za jedinou noc a pracovalo na ní 400 řemeslníků. Ochutnal jsem za 20 rupií čerstvě prolisovaný džus z cukrové třtiny. Chlapík asi 4x protáhne nožním lisem dva až tři třtinové stvoly a k tomu přidá limetku a mátu podle přání. Bylo to fakt vynikající a osvěžující!
Po obědě v místní neturistické restauraci, kdy jsme za rozumnou cenu měli pestrý talíř jihoindického Thali o asi 6 chodech, jsme se přesunuli na British bazar. Britské na něm byly pouze kulisy bývalých staveb po angličanech, jinak to byl velmi chudý zeleninový trh pro místní. Ale zákoutí a atmosféra na něm byly tak autentické, že fotky, co jsem tam pořídil, považuju svým amatérským okem za doposud nejzdařilejší z celé cesty.
Poslední dnešní zastávkou byl obchod a výrobna aromaolejů a vonných tyčinek. Dostali jsme lekci, na co se který olej používá a v jaké koncentraci a samozřejmě jsme i něco nakoupili. Teda odnesli a zatím nezaplatili, protože karty nefungovaly a cash z ruky nedáme :)! Snad zítra to půjde…. Mě nejvíce zaujal (logicky) recept na podporu růstu vlasů. Když prý smícháte pivo s banánem, vytvoříte mazlavou kaši a napatláte na hlavu, tak vám porostou vlasy zase jako za mlada. Banány už mám, teď jdu ke stánkařům pro plechovku piva a cestou asi koupím rovnou i pár gumiček do vlasů. To, abych si mohl ráno udělat culíky.
Hezký večer z Mysore, města hedvábí a sandalového oleje.
Žádné komentáře:
Okomentovat