27. 12. 2013

#27 – Výprava Velrybářská... až do Marlborough

Ráno jsme se vmáčkli na loď, co odjížděla pozorovat velryby už o půl desáté. Vrátil jsem se oznámit tu radostnou novinu ostatním spáčům do kempu s tím, že máme celých 51 minut na sbalení stanů v pomalu ustávajícím celonočním dešti a vydatnou snídani na vidličku. Malinový jogurt, marmeládička, šunčička – trochu jsme to tam v letu naházeli, a později se ukázalo, že to fakt dneska nebyl dobrý nápad!
Zarazilo mě už, že jsme dostali boarding passy jako v letadle, shlédli bezpečnostní video jak skákat pře palubu v případě ztroskotání a kapitán hlasitě upozorňoval, že je dnes „strong sea sickness warning“. Moře ale vypadalo takové poklidné….
Popojeli jsme busem 10 minut do South Bay ke kotvišti rychlostních katamaránů a vyrazili na otevřené moře. Za chvíli to začalo…. Loď skákala po třímetrových vlnách sotva dvacet minut, když první zoufalci kolem nás začali plnit papírové pytlíky nevábným obsahem. Po chvíli, když jsme objevili zrovna vynořivší se první Sperm velrybu, se už mnohým nechtělo ani vylézt na horní otevřenou palubu a cvakat spouští fotoaparátů jako ostatní Japonci…
Oblast Kaikoury patří mezi tři nejlepší místa na pozorování velryb na světě. Další je někde na Srí Lance a také v Monterrey v Kalifornii. Důvodem jsou obrovské podmořské kaňony v těsné blízkosti pevniny, které velryby potřebují pro své ponory za potravou. Ten zdejší je necelých 9 km od pobřeží a má hloubku přes 3 kilometry.
Sperm velryby jsou vůbec největší velryby s čelistmi, dorůstají velikosti až 18 metrů. Velryba Mati Mati, kterou jsme objevili, se prý do této oblasti vrací už 22 let. Vážila třikrát víc než náš tryskový katamarán pro 60 lidí. Velryby se živí převážně planktonem, ale podle regionů nepohrdnou ani jinými mořskými živočichy. V Norsku třeba herinky, v Kanadě lososy, v Patagonii pro změnu tuleni.
Velryby se zde vynořují tak zhruba na pět minut, aby doplnily kyslík a pak se opět potápějí k mořskému dnu. Ponor jim v místích hloubkách trvá tak 45 až 50 minut. Bylo vidět, že kapitán má letitou zkušenost, kde velryby hledat. Údajně mají ve společnosti Whale watch až 95% úspěšnost v jejich lokaci. Používají k tomu i zařízení zvané hydrofon, kterým rozeznávají zvuky velryb při výnoru.
Na palubě začalo s přibývajícím časem přituhovat a velryby zajímaly čím dál tím míň lidí. Většina se už nemohla dočkat, až bude opět na pevné zemi. Po druhém výnoru Mati Mati došlo i na mě s Aničkou a oba jsme se té dnešní rychlé snídaně také zbavili předčasně J.
Kromě Sperm velryb se v Kaikouře objevují i další druhy, nejčastěji Humpback. Dále je v oblasti možné pozorovat velká hejna delfínů, albatrosů podél silnice do Pictonu jsme později viděli početné kolonie tuleňů.
Opustili jsme Canterbury a vjeli do vinařského ráje celého Zélandu v Marlborough. Vinice kolem Blenheimu v severovýchodním cípu jižního ostrova jsou vyhlášené zejména svým Savignon Blanc. Do oblasti jezdí za sezónní prací na vinicích i mnoho mladých Čechů. Dva jsme večer potkali v kempu pod Queen Charlotte track a dali se do řeči – výdělky nejsou nikterak omračující, většinou kolem 10-15 dolarů na hodinu.


Dorazili jsme v podvečer až do Pictonu a protože se nám nepodařilo prohodit náš zítřejší trajekt do Wellingtonu už na dnešek, pokračovali jsme po Queen Charlotte road podél pobřeží ještě asi hodinu. Touhle silnicí jsme jeli přesně před 17 dny – tehdy byla liduprázdná, dnes bylo znát, že začala letní sezóna. Všude bylo mnohem víc aut, lidí, lodí… přes stovky zatáček jsme se doklikatili po šesté až do Cowshed Bay, kde jsme na břehu zátoky v jednom z Marlborough Sounds pro dnešek zakotvili. Před námi je poslední větrná noc na Jižním ostrově…

#26 – Na pláže, pojďme na pláže... třeba v Kaikouře

První svátek vánoční jsme pojali svátečně a odpočinkově. Po ránu žádný spěch a stres. Po probuzení jsme se připojili přes Skype domů ke Štědrovečerní večeři, v klídku všechno zabalili, holky shlédli po stočtyřicátésedmé Mamma Mia s asi 25 reklamními přestávkami (fakt drsnej brainwashing!, kam se hrabe Nova) a vyrazili jsme za slunečného počasí po desáté z Christchurch po Highway 1 na sever.
Čekalo nás slabých 180 kilometrů do Kaikoury, historické velrybářské osady a dnes dvouapůltisícového přímořského městečka, které je známé kromě velryb také výskytem delfínů a albatrosů. Kolem nich se také točí veškerý místní byznys – lov velryb už je minulostí i tady, takže zůstalo „whales watching“ jak po moři z lodí, tak ze vzduchu z malých letadel.
Dneska je však Christmas Day a tudíž úplně všude zavřeno. Cesta uběhla rychle a už po poledni jsme přistáli na pláži v centru Kaikoury. Zde už korzovalo či se vyhřívalo docela dost lidí . Pláž zůstala na další tři hodiny naší konečnou – trocha koupání, opalování, přismahnutí do červena, vyřezávání lodí a také nějaké hry. Podle některých „spolucestujících“ prý skoro jako opravdová dovolená J. Teploměr se dnes vyšplhal na naši novozélandskou maximálku – 27 stupňů.
Chtěli jsme zarezervovat na zítra ráno velrybářskou výpravu, ale ani to se nám nepodařilo, tak to ráno zkusíme „na blind“. Uvidíme…
Projeli jsme kus pobřeží, prošli za odlivu skalnaté mořské dno, kde bylo možné najít velké množství mušlí, mořských šneků a nejrůznějších mořských rostlin a řas. Při cestě zpět jsme narazili taky na pořádného lachtana, takového 100 a vícekilového macka, co se líně vyvaloval na šutrech a užíval si vánoce. Pustil nás docela nablízko, moc jsme ho asi nevzrušovali.

Navečer jsme zakotvili v Alpine-Pacific Holiday Parku, postavili stany a naložili se vyhřát do výřivky a bazénu. Bohužel se obloha rychle zatáhla, spustil se liják a nevypadá to, že by měl jen tak ustat. Tak sledujeme rugby - All Blacks s Jižní Afrikou - s cestovatelskou komunitou povětšinou Evropanů co křižují Zéland v těchto dnech podobně jako my.