Popojeli jsme busem 10 minut do South Bay
ke kotvišti rychlostních katamaránů a vyrazili na otevřené moře. Za chvíli to
začalo…. Loď skákala po třímetrových vlnách sotva dvacet minut, když první
zoufalci kolem nás začali plnit papírové pytlíky nevábným obsahem. Po chvíli,
když jsme objevili zrovna vynořivší se první Sperm velrybu, se už mnohým
nechtělo ani vylézt na horní otevřenou palubu a cvakat spouští fotoaparátů jako
ostatní Japonci…
Oblast Kaikoury patří mezi tři nejlepší
místa na pozorování velryb na světě. Další je někde na Srí Lance a také v Monterrey
v Kalifornii. Důvodem jsou obrovské podmořské kaňony v těsné
blízkosti pevniny, které velryby potřebují pro své ponory za potravou. Ten
zdejší je necelých 9 km od pobřeží a má hloubku přes 3 kilometry.
Sperm velryby jsou vůbec největší velryby
s čelistmi, dorůstají velikosti až 18 metrů. Velryba Mati Mati, kterou
jsme objevili, se prý do této oblasti vrací už 22 let. Vážila třikrát víc než
náš tryskový katamarán pro 60 lidí. Velryby se živí převážně planktonem, ale
podle regionů nepohrdnou ani jinými mořskými živočichy. V Norsku třeba herinky,
v Kanadě lososy, v Patagonii pro změnu tuleni.
Velryby se zde vynořují tak zhruba na pět
minut, aby doplnily kyslík a pak se opět potápějí k mořskému dnu. Ponor
jim v místích hloubkách trvá tak 45 až 50 minut. Bylo vidět, že kapitán má
letitou zkušenost, kde velryby hledat. Údajně mají ve společnosti Whale watch
až 95% úspěšnost
v jejich lokaci. Používají k tomu i zařízení zvané hydrofon, kterým
rozeznávají zvuky velryb při výnoru.
Na palubě začalo s přibývajícím časem
přituhovat a velryby zajímaly čím dál tím míň lidí. Většina se už nemohla
dočkat, až bude opět na pevné zemi. Po druhém výnoru Mati Mati došlo i na mě
s Aničkou a oba jsme se té dnešní rychlé snídaně také zbavili předčasně J.
Kromě Sperm velryb se v Kaikouře
objevují i další druhy, nejčastěji Humpback. Dále je v oblasti možné
pozorovat velká hejna delfínů, albatrosů podél silnice do Pictonu jsme později
viděli početné kolonie tuleňů.
Opustili jsme Canterbury a vjeli do
vinařského ráje celého Zélandu v Marlborough. Vinice kolem Blenheimu
v severovýchodním cípu jižního ostrova jsou vyhlášené zejména svým
Savignon Blanc. Do oblasti jezdí za sezónní prací na vinicích i mnoho mladých
Čechů. Dva jsme večer potkali v kempu pod Queen Charlotte track a dali se
do řeči – výdělky nejsou nikterak omračující, většinou kolem 10-15 dolarů na
hodinu.
Dorazili jsme v podvečer až do
Pictonu a protože se nám nepodařilo prohodit náš zítřejší trajekt do
Wellingtonu už na dnešek, pokračovali jsme po Queen Charlotte road podél
pobřeží ještě asi hodinu. Touhle silnicí jsme jeli přesně před 17 dny – tehdy
byla liduprázdná, dnes bylo znát, že začala letní sezóna. Všude bylo mnohem víc
aut, lidí, lodí… přes stovky zatáček jsme se doklikatili po šesté až do Cowshed
Bay, kde jsme na břehu zátoky v jednom z Marlborough Sounds pro
dnešek zakotvili. Před námi je poslední větrná noc na Jižním ostrově…
Žádné komentáře:
Okomentovat