1. 11. 2016

#1 – Cesta do Indie začíná v Dubaji...

...než jsem včera vyrazil na letiště, promíchal jsem důkladně karty, a jednu si na cestu vytáhl... už teď se těším na všechny odpovědi co přijdou skrz prožitek…Co není prožito, není pravda.
Myšlenka na cestu do Indie je stará tak tři, ale spíš asi čtyři roky. Občas na tenhle nápad projet s báglem Indii přišla doma řeč, ale teprve s odchodem z posledního zaměstnání nabral jasnější kontury. “Hele, co bys říkala na to, kdybych vyrazil před vánoci do Indie” nadnesl jsem někdy zkraje roku Kláře a vlastně celé rodinné radě. “Myslíš to vážně? No jestli chceš, tak jeď!” dostalo se mi pochopení zpátky pro moje cestovatelské vrtochy.
Podmínečný souhlas nedoznal změn ani když se původně zamýšlená sólo jízda proměnila v cestu ve dvou. Jedu do Indie s Olčou - kamarádkou ze studií - s kterou čas od času zajdeme popovídat na večeři, zavzpomínat na staré dobré časy. Někdy zjara jsme se letos zase potkali, slovo dalo slovo a… zjistili jsme, že Indii máme na seznamu oba dva. Proč to nespojit? Nakonec jsme se domluvili, že vyrazíme společně.
Během příprav vykrystalizovalo, že se Olča ujme role duchovního průvodce. Věnuje se totiž józe, kraniosakrální terapii a také trochu ajurvédě. Aspoň co se žaludku týče, protože s kamarádem Garym a dalšími nadšenci pořádají v Praze pravidelné Ajurvédské snídaně. Jejím přáním bylo strávit určitý čas i v Ašrámu a poznat komunitní život v některém z těchto náboženských center rozesetých po celé Indii.
Mě zase lákalo poznat více indickou kulturu, historii a rozmanitosti životního stylu a tak se ze mě stal logicky víc plánovač trasy a specialista logistiky :). Prostě mám v plánu zažít co znamená slogan “Incredible India” na vlastní kůži. A třeba se mi podaří dostat trochu z její neuveřitelnosti i pod kůži. Rád bych víc pochopil hinduistickou tradici. Od dob strávených v Thajsku mě intenzivně zajímá Budhismus a meditace se mi v posledních letech stala živou cestou k hledání vnitřního klidu a rovnováhy v přítomnosti.
Oba dva, Olča i já, jsme tak v původních představách sice udělali pár kompromisů, ale teď se těšíme, co tahle společná cesta přinese každému do našich dalších životů. To ostatně uvidíme za měsíc :).
Je 1. listopadu dopoledne a mám před sebou 5 hodin času v tranzitní hale na letišti v Dubaji. Času tak akorát, abych doladil itinerář na prvních pár dní cesty. Uvědomil jsem si, že ten svůj smysl pro přesnost začínám dotahovat do absurdit. Na dvouměsíční cestu po státech jsme v roce 2010 odlétali 1. června a na Nový Zéland v roce 2013 pro změnu zase 1. prosince. Sice se to dobře počítá, ale chápu, že občas s tím plánováním asi lezu svým dětem už na nervy.
Letěli jsme s FlyDubai 6 hodin přímo z Prahy a ještě nás čekají další tři s JetAirways do Dillí. Na to, že jsou to obě nízkonákladové společnosti, byl palubní servis až neuvěřitelně na úrovni. Jídlo už začalo přiměřeně pálit, je třeba si pomalu přivykat. Nemáme v plánu se v Dillí zdržovat, to až před zpáteční cestou do Evropy. Hned ráno plánujeme vyrazit vlakem na jih do Agry, prohlédnut si Taj Mahal a pak už směr Rajastan.
Rezervaci ubytování máme jen na první noc přes Airbnb poblíž Nizamuddin Railway Station na jihu Dillí. Odtud je to vlakem do Agry skoro o hodinu méně, než z centra. Uvědomuju si ale, že jedna věc jsou jízdní řády a Google maps a věc druhá pak každodenní realita indického všedního dne. Přestože nějaké zkušenosti mám a skoro dva roky jsem žil v jihovýchohdní Asii, moc netuším,  co všechno mě v Indii čeká. Jsem pln očekávání a zároveň pokory přijímat dění následujících dnů tak jak je bude život servírovat. Pozorovat, nesoudit, obdivovat, učit se, trochu se děsit, poznávat a objevovat. Kolem sebe i uvnitř sebe sama.
Už se na to všechno moc těším!

Žádné komentáře:

Okomentovat