Hlavní město Rajasthanu Jaipur dostalo jméno po svém zakladateli Maharádžovi Jai Singhovi Druhém. Ten v roce 1722 přesunul své sídlo z Amberu jen o 11 km dál z důvodů rostoucí populace a také pro nedostatek vody v kopcích pod pevností. Vizi nového města pojal s nejlepšími architekty své doby opravdu velkoryse. Sám se věnoval astronomii, matematice a stavbu pevnosti kolem dnešního City Palace zahájil v roce 1727. Během 4 let vytvořil 9 městských pravidelných a propojených bloků. 7 bloků zůstalo pro rychle rostoucí obyvatelstvo a ve dvou zbývajících vytvořil paláce a náměstí. Ty propojuje síť kolmých širokých bulvárů podobně jako třeba v New Yorku. Obě města jsou vlastně i skoro podobně mladá.
Velký rozdíl je však v tom, že zatímco starou architekturu New Yorku vytlačily za dvě století skleněné mrakodrapy, Jaipurské stavby se od dob Maharádžy Jai Singha II. a po odchodu Britů proměňují s postupujícím časem v ruiny. Je fascinující vidět fotky z počátku 20. století, kdy většina dnes se rozpadajících staveb byla ještě ve vynikajícím stavu a i okolí vypadalo čistěji než dnes. Už Maharádža nechal prostranství vydláždit a dnes je na některých z nich zase jen hlína a prach. Občas mám pocit, jako by se zdejší společnost ubírala proti proudu času.
Staré město má 7 vstupních bran a na počest návštěvy Alberta, Prince z Walesu v roce 1876 bylo celé natřeno na růžovo. Od té doby se mu také přezdívá Pink City. Všechny stavby uvnitř opevnění si udržují růžový nátěr i když na mnoha místech je skutečná barva pod nánosem špíny už hodně diskutabilní.
Celé dopoledne nám ještě zabral neúspěšný a nerovný souboj s indickou byrokracií ohledně letenek a víz. Odpoledne jsme to hodili za hlavu a vyrazili po Jaipuru aokolí. V tom ranní zmatku jsme první jídlo dne měli až kolem druhé odpoledne! Zastavili jsme v Rainbow restaurantu už na cestě do Amber Fort, vzdálené z centra Jaipuru asi 11 kilometrů. Dal jsem si dá se říct už oblíbené Paneer butter Masala. S rýží nebo s “garlic Naan” se tohle jídlo jeví jako bezpečná volba a také ostré je tak akorát. Dalším oblíbeným jídlem je trojkombinace čočka s rýží s vejci a různými příchutěmi. Uvidíme, co budu říkat po dalším týdnu :).
Amber Fort je pískovcová pevnost o rozloze 4 kilometrů čtverečních. Monumentální stavba! Majestátně se tyčí nad jezerem Maota. Cesta k pevnosti vede úzkou silnicí plnou zatáček kde se odehrávala lokální rallye Dakar mezi motorikšami, auty, motorkami i autobusy. Uvědomil jsem si, že se vlastně předjíždí bez ohledu na to, zda něco jede proti nebo ne. Spoléhá se jen, že kdo má slabší nervy, tak prostě ustoupí. Fakt je, že jsem ještě neviděl za uplynulý týden ani jednu nehodu.
V Amberu jsme se proplétali úzkou asi 3 metry širokou silnicí nahoru k pevnosti. Prý rezidenční čtvrtí, ale to tak opravdu nevypadalo. Oproti Jaipuru se okolí přiblížilo zpátky standardu, co jsme zažívali v Agře. Všude spousta krys, prasat, krav a psů. Pře některými domy se sušili “brikety” z trusu (nevím, asi na topení i v tom horku). Kanalizace se opět vrátila z podzemí na povrch. V zácpě jsme opustili auto a šli nahoru pěšky, což bylo výrazně rychlejší. Vychutnali jsme si skrz čočky mobilních foťáků výhledy z pevnosti na Amber na jedné a Jaipur na druhé straně a počkali na řidiče, než se k nám prokousal neustále troubící zácpou aut. Na parkovišti pod pevností bylo asi tak 3x víc aut než parkovacích míst. To zjevně nikomu nevadilo a tak nahoru klidně pouštěli další a další vozidla. Ani jsme se nesnažili zaparkovat, jen jsme naskočili a snažili se dostat do proudu, který by nás zase posunul zpátky k Jaipuru.
V Amberu na trhu jsem chtěl nakoupit nějaké ovoce. Řidič Ganesh se nabídl, že to obstará, takže jsem ušetřil asi 50% ceny než kdybych to usmlouval já. Pořád mi trhovci sice říkají “this is Indian price Sir…”, ale indická cena je úplně jinde než ta nejlepší co ukecáme my. Zastavili jsme na chvíli u vodního paláce uprostřed jezera, který na místní poměry vypadal nezvykle zachovale. Asi proto že k němu nevede jiná cesta než lodí a navíc je pro veřejnost nepřístupný.
Dojeli jsme k City Palace a prošli pár přilehlých ulic a bazarů. Některé části hradeb růžového města už padají lidem přímo na hlavu. V ruinách vegetují hlavně opice, ale poprvé jsme viděli také hodně koz přímo v centru města. Oproti Indům nahoře v pevnosti byli dole ve městě viděl opět velké sociální rozdíly. Hodně žebráků a také lidí přehrabujících haldy odpadků. Pradleny peroucí prádlo ve špinavých kýblech přímo ve stokách a kalužích. Po krátké zastávce v bazarech poblíž LMB hotelu, kde jsme byli už ve čtvrtek večer na večeři, jsem zakotvil na příjemné střeše Hathtroi hotelu a s hlukem města za zády píšu v klidu tyhle řádky.
Ráno v osm opouštíme po třech nocích konečně Jaipur a špinavou růžovou vyměníme pravděpodobně za špinavou modrou. Míříme do Jodhpuru, Blue City, asi 250 km na západ dál do středu Rajasthanu.
