Popis Yellowstonského národního parku začnu rychle dvěma mínusy, protože pak už žádné jiné nebudou. Je tady strááááášně moc lidí a koušou tady příšerně komáři. Pak už jen samá pozitiva.
Když americký kongres prohlásil 1. března 1872 pusté území Yellowstonu za první národní park na světě, nikdo netušil, že na začátku 21. století se sem vměstná přes 3 milióny lidí ročně. Park je zároveň nejrozlehlejším v USA (kromě Aljašky) – tvoří ho čtverec o hraně přibližně 100 km a rozkládá se na území tří států – Wyomingu, Montany a Idaha.
My jsme vjeli do parku v úterý ráno od jihu a od vstupní stanice jsme kopírovali kaňon řeky Lewis river. Kolem nás byly všude nádherné přírodní scenérie. Řeka se místy zakousávala do skal, aby se propadala dolů v prudkých peřejích, jinde se rozlévala do širokých luk a líně se klikatila vstříc dalším vodopádům. Překvapil mě poměrně tristní stav okolních lesů – všude suché kmeny, místy ohořelé pahýly a pařezy. Přestože se mnoho požárů zakládá úmyslně s cílem urychlit obnovu ekosystému (přibližně každých 13 let), ten, který vzplál v Yellowstone 20. srpna 1988 si asi nikdo nepřál. Než oheň definitivně uhasila 12. září překvapivě toho roku časná sněhová kalamita, shořelo téměř 36% veškerého lesního porostu v parku. S ohněm skoro měsíc bojovalo 25 tisíc požárníků a náklady na celý zásah dosáhly neuvěřitelných 120 miliónů dolarů.
Od té doby se vedou spory, zda požár charakteru parku spíše uškodil nebo naopak prospěl rychlejší obnově lesních porostů. Fakt je, že na mnoha místech již uschlé a ohořelé pahýly zastiňuje mladý hustý dvacetiletý les, většinou přirozeně vysemeněný.
Okružní silnice v parku tvoří velkou osmičku. V její spodní části jsme přes Grant Village vyrazili na západ a po 17 mílích dosáhli místa zvaného Old Faithful (aneb Starý věrný).Než začnu popisovat co jsme zažili dál, je na místě zmínit, že hlavní pozoruhodností Yellowstone jsou neuvěřitelné a jedinečné geotermální jevy. V celém parku je více než 300 aktivních gejzírů, což je přes 50% všech na světě existujících. Z geologického pohledu je Yellowstone obří kaldera, vzniklá erupcí někdy před 600 tisíci lety. Tající sníh a dešťová voda zde pronikají přirozeným potrubím do podzemí, kde je poměrně blízko zemskému povrchu horká tektonicky aktivní oblast. Vznikají tak podmínky jako v přetlakovém hrnci a tlaky se uvolňují v četných pravidelných i nepravidelných gejzírových erupcích. Gejzíry pak doplňují tisíce bublajících bahenních sopek, barevných horkých pramenů a pištících a sykajících parních fumarol.
Jim Bridger, jeden z prvních settlerů na divokém západě označil Yellowstone již v roce 1850 za místo, kde končí zem a začíná peklo. Oblast je stále tektonicky velmi aktivní. Jen mezi 26. prosincem 2008 a 8. lednem 2009 zde bylo zaznamenáno přes 900 drobných zemětřesení. Celá řada gejzírů tryská nepravidelně nebo ve velmi dlouhých časových intervalech. Starý věrný gejzír Old Faithful je ale výjimkou, protože zcela předvídatelně tryská do výšky asi 40m skoro přesně každých 90 minut více než 43 000 litrů vody. Odmyslel jsem si stovky lidí vměstnaných ve 100m vzdálenosti kolem gejzíru a představoval si, jaké to asi bylo v pionýrských časech kolem roku 1800, kdy na místo dorazili první bílí osadníci (celé zdejší území bylo historicky obýváno indiánským kmenem Čejenů). Bohužel mnozí z prvních dobrodruhů neodolali pokušení k vandalství, a tak lze jen tleskat prozíravosti kongresmanů, že již v druhé polovině 19. století dokázali upřednostnit ochranu přírody před rozdělováním půdy, zlatokopeckými sny a vidinou zisku a zamezit plundrování tohoto přírodního skvostu.
V oblasti Old Faithful jsme se vydali na asi 5-ti kilometrový okruh po dřevěných chodnících mezi jednotlivými gejzíry, fontánami, jezírky a bahenními sopkami nejrůznějších barev až k poslednímu vodnímu oku, které se nazývá Morning Glory. Má asi nejrozmanitější spektrum barev od červené, oranžové, přes zelenou až po modrou. Voda ve většině jezírek byla horká až vařící a odtékající potůčky oteplovaly koryto a proud místní říčky Firehole river. Sirné výpary unikající z většiny chrchlajících děr a bublajících tůněk voněly či lépe řečeno smrděly typicky po zkažených vejcích. Nejdříve jsme se dívali vzájemně po sobě v obavě, že je to možná odér z našich ponožek a jiných částí již velmi zajetého oblečení, ale tak hrozný smrad přece jenom ještě nevydáváme. I když kdo ví...
Z oblasti Old Faithful jsme navečer pokračovali na sever a cestou do Madisonu jsme zastavovali u početných kouřících a prskajících děr a jezírek v oblasti Midway a Lower Geyser Basin. V Madisonu jsme se bohužel nechytili ani v kempu, který měl 345 stanovacích míst (!!), a tak jsme museli jet dál 14 mil na severovýchod do oblasti Norris Geyser Basin, kde byl kemp bez rezervací na bázi kdo dřív přijde ten dřív mele. Naším štěstím bylo, že jsme dorazili dost pozdě, a tak po domluvě s rangerem jsme mohli přenocovat na jednom ze dvou míst normálně vyhrazených tělesně postiženým.
Ještě před usnutím jsme přivítali vzácnou návštěvu. Až přímo mezi stany zavítalo povečeřet čerstvou trávu mohutné divoké bufallo. A tak jsme se mu klidili z cesty a pozorovali ho z uctivé vzdálenosti a s respektem, jaký si divoká zvířata v divoké přírodě zaslouží. Bufallo samo většinou nezaútočí, pouze když ho někdo překvapí a vyruší. V tomto kempu se to stalo naposledy prý loni v létě, kdy buffalo vyrušila samotná turistka v meandrách Gibbon river v lučinách dole pod kempem.
Zůstalo s námi asi 20m od stanů až do jedné hodiny ranní kdy s dusotem a funěním odkráčelo dál svojí cestou.
Žádné komentáře:
Okomentovat