Noc na středu opravdu za moc nestála. Můj devítidolarový spacák z Walmartu prvně neprošel zatěžkávací zkouškou, a tak se stalo, že jsem se i já klepal v noci zimou. Převracel jsem se v polobdělém stavu úspěšně až do půl osmé, a když jsem se konečně vysoukal z pytle ven, byla všude jinovatka a na stole dokonce i kusy ledu z vody, kterou jsme před spaním po večeři oplachovali stůl. Nastartoval jsem auto, abych zjistil, kolik že je stupňů a na displeji se objevila dosud neznámá hláška - „possibility of ice, drive with care“. Teploměr v tu chvíli ukazoval 33 stupňů Fahrenheita. Mezi stromy už ale pomalu začalo prosvítat ranní sluníčko a nabírat sílu k dalšímu krásnému dni.
A ten stál opravdu za to! Přestěhovali jsme stany na jiné „neinvalidní“ místo a vyrazili hned z rána na prohlídku gejzírů v oblasti Norris Basin. Zde se nachází mimo jiné nejvyšší aktivní gejzír na světě Steamboat Geyser, který tryská s pravidelností každých 5 až 50 let a jeho poslední erupce byla zaznamenána 23. května 2005. Sloupec vody tehdy dosáhl až do výšky 120 metrů.
Prošli jsme asi 2 míle kouřícím peklem a pokračovali autem 21 mil na sever do centra celého parku v Mammot Hot Springs. V okolní krajině se střídaly oblasti s geotermálními jevy s horami, horskými jezery a kaňony. Velká část lučin a plání připomínala nejkrásnější šumavská zákoutí kolem Vltavy pod Soumarským mostem. Minuli jsme Twin lakes, Nymh lake (další - kolikáté Nymh lake už na naší cestě?), kouřící Roaring Mountain, také Beaver lake. Cestu lemovali odpočívající Bufalla, srny, oči jsme si mohli vykoukat, zda nespatříme někde medvědy nebo vlky.
V Mammot Hot Springs jsme si dali obědovou pauzu jak jinak než v podobě hamburgerů a „horkých psů“ a prošli nad městem se tyčící nádherně barevné a syčící geotermální terasy s křišťálově průzračnou vroucí vodou. Skoro jsem nemohl uvěřit, že něco takového vytvořila sama příroda! Uhnuli jsme pak směrem na východ a pokračovali dál přes Blacktail Deer Plateau – tu oblast parku, které je asi nejdivočejší a v které je největší šance spatřit některého z více než 600 medvědů a 150 vlků, kteří v parku volně žijí.
Štěstí se na nás usmálo záhy. Necelých 100m od silnice odpočíval ve stínu borovice docela pěkný kousek medvěda černého. Na silnici kvůli tomu vznikl slušný zmatek, pokračovali jsme proto dál a potkali na 10 mílích dalších 5 osaměle potulujících se medvědů, jednoho dokonce méně než 5m od auta. Krásný zážitek!
Vrchol ovšem nastal ve stoupání u Mount Washburn, kde dole pod silnicí odpočívala samice Grizzlyho. Teprve po chvíli, co jsme ji sledovali při odpolední siestě, jsme si všimli také dvou malých medvíďat, která si hrála ve vysoké trávě a křoví opodál. Samice o lidi nejevila naštěstí zájem.
Sjeli jsme dále na jih až do Canyon Village, která se nachází v polovině zmíněné osmičky. Doplnili jsme nejnutnější zásoby, protože nám v autě zbyl už jen med a sardinky a udělali ještě jeden podvečerní výlet k vodopádům Lower Falls na Yellowstone river. Překvapil nás hluboký do žluta zbarvený ( že by proto Yellowstone?) kaňon a v něm burácející řeka padající s rachotem do hloubky 94 metrů.
Nasbírali jsme cestou dříví na večerní oheň, protože v kempu se dá koupit tak akorát pět polínek za 7 dolarů a vyrazili zpátky do Norris kempu. Včera přišlo na návštěvu buffalo, předevčírem prý ráno dokonce vlci, kdopak asi přijde dnes?
Žádné komentáře:
Okomentovat