Druhá noc v Yellowstone byla sice o dva tři stupně teplejší, nicméně i tak jsem byl už v 6:15 na nohou a oblečen do všeho co mám s sebou (snad kromě plavek) jsem vyrazil na ranní procházku. Sešel jsem z kempu dolů až k meandrám Gibbon river, kde právě lovili svou snídani dva pelikáni. Překvapili mě také dva odpočívající bizoni, které jsem ve vysoké trávě a pološeru přehlédl, a tak jsem se po večerních informací o nebezpečnosti bizonů od rangera dal radši na ústup a hledal další hodinu azyl na místech, kam se už stačily prodrat první hřejivší sluneční paprsky.
Dnes jsme měli namířeno na východní okraj Yellowstone parku a pak dál asi 100 mil do nepsaného centra amerického západu – města Cody. V parku jsme jen minuli Lower Yellowstone Falls, které jsme prošli už včera a pro změnu zavítali k Upper Yellowstone Falls, které jsou o něco nižší, ale za to mohutnější. Na protějším břehu řeky Yellowstone jsme sestoupali až dolů do kaňonu po pětistech schodech takzvané Uncle's Tom trail. Je to krátká stezka s převýšením více než 200 metrů postavená v místech, kde už na počátku 20. století jistý Tom Richardson spouštěl po lanech turisty dolů k proudu řeky, aby se mohli kochat pohledem na mohutné skoro stometrové vodopády.
Pokračovali jsme dál k místu Artist Point, odkud byl úžasný výhled na žlutě zbarvený kaňon a hučící řeku. Právě zde namaloval Thomas Moran, člen expedice z roku 1870, slavnou malbu, která přesvědčila kongres o ustanovení Yellowstone prvním národním parkem.
Cesta dále na východ pokračovala přes Mud Volcano (bahnitá sulfátová bublající a smradlavá jezírka) až k jezeru Yellowstone Lake a dále pře Sylvane Pass (2601m) ven z parku. Cestou stály za pozornost zejména obrovská stáda divokých bizonů, některá měla i více jak 200 kusů. A pak také poměrně nedávno shořelé obrovské plochy lesů, podle nového porostu odhaduji, že požár zde byl maximálně před 5 lety.
Silnice 20 East nás přivedla dál skrz Shoshone National Forest podél stejnojmenné řeky až k přehradě Bufallo Bill Dam, kde najednou ráz krajiny doznal prudké změny a blížil se opět více poušti a prérii než vysokým horám. Přehrada byla postavena již v roce 1910 a se svou 285 stop vysokou hrází byla v té době nejvyšší na světě. Nejdříve se jmenovala Shoshone Dam, až prezident Roosevelt ji přejmenoval na počest slavného Buffalo Billa, u jehož osoby se na chvíli zastavím.
Vlastním jménem William Frederick Cody se narodil v roce 1846 v Iowě. Tento mytický hrdina divokého západu byl v 15 letech nejmladším jezdcem slavného Pony Expressu a zároveň rekordmanem, který za jediný den dokázal urazit až 500 km v sedle. Svou přezdívku Buffalo Bill si vysloužil, když zásoboval dělníky na stavbě transamerické železnice bizóním masem. Za 18 měsíců vlastnoručně zabil 4200 kusů těchto zvířat. Následně působil 10 let v armádě v době vrcholících indiánských válek a v nejdůležitější bitvě v roce 1877 skalpoval vlastnoručně Siouxského náčelníka Žlutou ruku. Po válkách se pak stal průvodcem Yankeeské a Evropské smetánky na lovech bizonů a „majlant“ vydělal hlavně se svou Wild West Show imitující slavné indiánské bitvy, třeba tu „neslavnou“ generála Custera u Little Bighorn. Jak už to u hrdinů bývá, zemřel v roce 1915 bez peněz a v zapomnění. Jeho sláva přišla až později.
V po něm pojmenovaném městě jsme se ubytovali respektive utravnili ve velmi příjemném Ponderosa Campground, kde po nocích na štěrku a jehličí byl tentokrát nádherný travnatý koberec. Vyspání skoro jako v posteli. V centru města na 12th Street před hotelem Irma, pojmenovaném po dceři Buffalo Billa, pořádají místní „Gun Fighters“ každý večer hodinovou parodii na kovbojské přestřelky divokého západu. Jednu takovou amatérskou kovbojku mezi barem, vězením a bankou jsme večer taky absolvovali – herecky to sice trochu pokulhávalo, ale dětem se setkání „s kovboji“ přesto líbilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat