Mysleli jsme si, že jsme dneska v noci
schováni v místě, kam kromě místních nikdo jiný nezabrousí, a stejně jsme
ráno potkali kromě Honzy se Zuzkou ještě další českou dvojici, co také přecházeli
71 kilometrů dlouhý Queen Charlotte track. Jsou na Zélandu už dva a půl roku a z rozhovoru
jsme mimo jiné vytušili, že se tu asi rozhodli usadit. Češi jsou prostě všude!
Od rána jsme neměli vůbec na spěch. Šlo
spíš o to, jak co nejlépe využít čas do šesté, kdy odjíždí loď přes Strait Cook
do Wellingtonu. Těch 35 km zpět do Pictonu zabere ve zdejších podmínkách autem něco
přes hodinu. Hodně se to klikatilo, tak se tentokrát Lindě hodily pytlíky, co
vyšetřila včera na lodi v Kaikouře J.
Popojeli jsme z Cowshed Bay nejdříve dál
po Kenepuru road do Portage, což byla taková samota se třemi domy a
hotýlkem v malé zátoce v jednom z místních Sounds. Nebylo tam moc co
dělat, tak jsme jen vystrčili hlavy na vzduch, nabrali zpátečku asi 10km do Te Mahia
Bay. Zde jsme sešli ze silnice asi půl hodinku tam i zpět dolů do krásně
chráněné přímořské zátoky. Perfektní místo pro relax – úžasné přírodní scenérie,
klidná hladina s průzračnou mořskou vodou a několika jachtami a… absolutní
klídek.
Po ještě asi dvou podobných zastávkách
jsme dorazili po poledni do Pictonu a popojeli dalších cca 5 km do Waikawa Bay.
Podívali jsme se na vyhlídku Karepi Point a cestou zpátky do Pictonu jsme
úplnou náhodou narazili na místní Community Swimming pool, který byl součástí střední
školy Charlotte College. Voda byla sice trochu pro otužilce, ale docela jsme si
ji s místními puberťáky, kterým začaly minulý týden prázdniny, užili.
Dětem už se pak nikam pochodovat nechtělo,
a tak jsme s Klárou sami vyrazili na asi hodinu a půl do Bob’s Cove přes zalesněné kopce zvané Victoria
Domain. Příjemná procházka do osamělé mořské zátoky vedla také přes Pictonskou
Marinu, v které kotvily docela výstavní motorové jachty a plachetnice.
Pastva pro oči… Pictonu jsem hodně křivdil, když jsem před 3 týdny konstatoval,
že tu kromě ferry terminálu už nic k vidění není.
Den utekl jako voda - pojedli jsme Fish n’Chips,
dokoupili pití na loď a jen tak tak
se stačili schovat před dalším deštěm. Zařadili jsme se proto do fronty na Bluebridge
ferry a teď jsou před námi tři hodinky klídku (v leže na podlaze) na palubě lodi.
Do Wellingtonu dorazíme kolem půl
jedenácté a rozhodli jsme se, že dnes ještě popojedeme kus na sever směrem na
Palmerston North. Kde složíme hlavu ví zatím jenom Pán Bůh…
Žádné komentáře:
Okomentovat