Na území Aucklandu se
nachází 50 sopek. Nejvyšší z nich, Mt. Eden, je vysoká 196 metrů nad
mořem. Některé jsou stále činné, i když poslední erupce Mount Rangitoto na
stejnojmenném ostrově na dohled pevniny přes přístav, byla někdy před 600 lety.
Za posledních 20 tisíc let pak bylo pouze 19 výbuchů. Nevím, jak to změřili,
ale rád jim pro dnešek věřím.
Ráno jsme vyrazili
do čtvrti Newmarket, kde už podle názvu byly hlavně samé obchody. Cestou tam
jsme minuli tenisový areál, kde se právě rozehrává jeden z prvních turnajů
ATP nové sezóny jako příprava před Australian Open. V Newmarketu jsme
chvíli chodili po Broadwayi sem a tam (ano, tak se i tam jmenuje hlavní ulice).
Pak jsme se přesunuli do údajně největšího outletu v NZ ve čtvrti Onehunga
zvaného DressSmart. Hodina nám stačila, abychom definitivně pochopili, že
opravdu Zéland není země nákupům zaslíbená.
Jediné co jsme tam
koupili, byla vydatná obědová zásoba sushi, s kterou jsme se posunuli o
pár kilometrů blíž zpět k městu do Cornwall parku. V něm se nachází
One Tree Hill, jedna z místních sopek. Na jejím vrcholu je Maorských
památník. Kdysi na něm rostla pro Maory památná totara, kterou britští
přistěhovalci porazili už v roce 1852. Pak tam rostla dlouho Monterrey
pine, kterou pro změnu v roce 2000 porazili Maorští aktivisté. Tak tam teď
pro jistotu neroste nic, ale nejvíc kopec stejně proslavili asi U2 v roce
1987 svojí písní One Tree Hill z alba The Joshua Tree. Zajímavé bylo, že i
v tomto rozlehlém kopcovitém parku v samém středu Aucklandu se všude volně
pásly ovce i krávy…
Pokračovali jsme
přes čtvrť Remuera asi 8 km na pobřeží do Mission Bay, které je pro Auckland
asi to co pro Sydney slavná Bondi Beach. Cestou jsme pochopili, že jsou
v Aucklandu i krásné klidné čtvrtě plné zeleně a zajímavých domů, kde by
se dalo moc dobře bydlet.
Mission Bay byla
v nedělním popoledni narvaná k prasknutí. Kavárny, restaurace,
trávník oddělující rušnou ulici od moře i samotná pláž byly plné lidí. Piknikujících,
hrajících a relaxujících – to vše ve velmi silném větru, který i v dobře chráněném
přístavu přilehlými ostrovy vytvořil docela silné vlny. Taky proto nebyla na
horizontu nouze o plachetnice všech barev a velikostí. Mission Bay byla
založena jako misionářská stanice pro výchovu mladých Polynésanů už v roce
1852.
Podél pořeží jsme se
přes Okahu Bay nablížili do centra a čirou náhodou jsme zaparkovali poblíž
Viadukt Harbour a Wynyard Quarter, asi nejhezčích čtvrtí v celém městě.
Přístav je pulsující tepnou celého města s mnoha restauracemi, bary a
promenádou mezi milionářskými jachtami a katamarány. Za povšimnutí stály
především dvě – úplně nová ještě ve výstavbě - Superyacht A, dlouhá 119 metrů
(aspoň čtyřpatrová) a pak nejnovější závodní jachta novozélandského týmu pro
přístí America’s Cup, na které se bylo možné
i po přístavu svézt za 160 dolarů.
Wynyard Quarter je
starý průmyslový přístav předělaný v roce 2010 na volnočasový park.
Perfektně kombinuje moderní architekturu se starými doky a přístavními hangáry.
Trochu mi to koncepčně připomnělo staré Vítkovice a Colours of Ostrava.
Vrátili jsme se do
města a po Queen street došli ke Sky Tower, které je se svými 328 metry
nejvyšší stavbou na jižní polokouli. Nahoře se dají provádět podobné
vylomeniny, jako jsme viděli na Stratosphere casinu v Las Vegas. Sky Jump,
kdy vás velkou rychlostí spustí na dvou lanech dolů a zastaví prudce těsně nad
zemí. A Sky Walk – „procházka“ kolem dokola věže tak ve 200 metrech nad zemí
kdy jste jištěni jen sedákem a kladkou na rámu nad vámi. Ani do jednoho bych
asi nešel.
Blížila se průtrž
mračen, a tak jsme se s večerní dávkou sushi (stávají se tu z nás
závisláci) schovali do auta a vrátili se do „naší“ čínské čtvrti. Pro dnešek
padla, všechno bylo v „Óklendu“ jak má být…
Žádné komentáře:
Okomentovat