Už krátce po desáté dopoledne jsme zaparkovali u jihozápadního okraje slavného Golden Gate Bridge. A ukázalo se, že jsme udělali velmi dobře, když jsme si přivstali, protože když jsme se po necelých dvou hodinách vraceli z „mostního“ výletu, nebyla by už nejmenší šance nikde v okolí zaparkovat.
Most Golden Gate byl postaven v letech 1933-37 a v té době se jednalo o velmi nadčasovou a technicky unikátní stavbu. Vždyť na mostě je dnes 6 jízdních pruhů!. Denně přejede přes most na 120 000 aut, přičemž počet pruhů pro provoz jednotlivými směry se mění podle denní doby. Zajímavé také je, že za přejezd osobním autem se ve směru do San Francisca platí 5 dolarů, ale v opačném směru se neplatí.
Most spojil studené, neustálými mlhami sužované a větry bičované San Francisco s na sever se rozprostírajícím Marin County. Tento okres, o poznání teplejší, slouží a sloužil jako rekreační oblast pro zmrzlé obyvatele San Francisca, do kterého se dalo dostat pouze lodí. A na ferry se až do otevření mostu 27. května 1937 stály mnohahodinové fronty. Projekt byl financován dluhopisy ve výši 35 miliónů dolarů. V cenách roku 2010 by jeho výstavba stála až 1,5 miliardy.
Visutý most je bohužel také nejvyhledávanějším místem pro sebevraždy na světě. Statistiky uvádějí, že sebevraždu zde spáchalo přes 1200 lidí. Měli jsme štěstí a nikoho trpícího depresemi jsme během našeho přechodu mostu nepotkali. Za to jsme potkávali davy jiných turistů a mezi nimi kličkujících cyklistů, to vše za obrovského hluku svištících aut. Ale v SF jsme jen jednou, a tak se to dalo vydržet :).
Most má rozpětí pilířů 1280 metrů, celková délka je 2737 metrů. Má dvě nosná lana, každé má průměr neuvěřitelných 92,4 cm a skládá se ze 27 572 drátů. Každý pilíř nese zátěž skoro 100 000 tun, kotevní kvádry jsou vystaveny zatížení 28 500 tun v tahu. Obě věže dosahují výšky 227,4 m nad mořem. Celé dílo váží 887 000 tun a věže drží pohromadě 600 000 nýtů. Poslední nýt měl být původně z ryzího zlata, ten ale kvůli své měkkosti při nýtování vyletěl, ztratil se v moři a byl nahrazen normálním nýtem.
Přejít most tam i zpět nám zabralo asi hodinu a půl. Nejzajímavější bylo pozorovat dole v moři dovádějící hejna delfínů a pak také týmy natěračů mostní konstrukce. Most se natírá oranžovočervenou barvou a jeho kompletní natření trvá více než rok. Jen co se na jedné straně skončí, je třeba na druhé již opět začít.
My jsme dnes natěračům nepomohli, nechtěli jsme se poslední den umazat od barvy. Místo natírání jsme začali kroužit po historických čtvrtích města. Přes pevnost Fort Point a Lincoln Boulevard jsme po Lombard street dojeli až k jejímu nejvyššímu místu, kde se ulice směrem na východ láme prudce ze svahu dolů jednosměrnými a jednoproudými serpentinami mezi nádhernými záhony květin a výstavními starými řadovými domy. To vše na jedné z patrně nejlepších sanfranciských adres s výhledem na Bay Bridge a záliv.
Pokračovali jsme dál přes Russian Hill do japonské čtvrti a dál až do centra, kde se vedle sebe nachází městské a státní správní budovy – City Hall, Opera, Knihovna, různá muzea a galerie.
Zbytek odpoledne jsme vyplnili pozdním obědem v Panda Express a také dokupováním strašně nutných věcí, na které jsme neměli celé dva měsíce čas v obřím nákupní centru někde u dálnice 280 South v Daly City. Poslední celý den naší cesty tak utekl jako voda. Zbývá jen večer dobalit pár drobností, co jsme včera nestihli a zítra už tradááá domů. Do Podolí, do lékárny...
Žádné komentáře:
Okomentovat