Přestože jsem většinu dnešního dne (19/6) strávil za volantem, stálo to za to. Vyrazili jsme z Moabu po doplnění všech zásob kolem jedenácté a po 191 South jsme uháněli přes Monticello, Bluff a Mexican Hat do Monument Valley, neboli Údolí monumentů.
Monument Valley je notoricky známý symbol Ameriky – sytě červené solitérní skalnaté věže rozprostírající se na kmenových územích navažského lidu. Nejedná se o Národní park spravovaný federální vládou, ale o „National Monument“, který je řízen navažskou samosprávou. Park se proslavil zejména v Marlboro Country kovbojských reklamách a také v Hollywoodských klasických westernech s Johnem Waynem.
Zaplatili jsme extra vstup, protože „Annual pass“ do všech parků se na Monument Valley nevztahoval. Expozice v návštěvnickém středisku byla velmi zajímavá. Mimo jiné jsem se dozvěděl, že Navahové, kteří sami sebe označují jako Diné, byli uznáni občany USA až v roce 1924 a volební právo získali až v roce 1948.
Celá oblast byla od roku 1540 pod španělskou nadvládou, poté chvíli pod mexickou a od roku 1848 pod americkou. Do historie oblasti vyrazně zasáhly dva nálezy – a to v roce 1922 ložisek ropy a v roce 1948 naleziště uranu.
Zajímavostí je také jazyk Navahů, který je tak komplikovaný, že ho americká armáda používala během II. Světové války jako oficiální šifrovací kód. Navahové jsou příbuzní Apačů a předpokládá se, že do jihozápadní části USA historicky přimigrovali ze severní Kanady a Aljašky.
Průměrný věk navažské populace je 24 let, průměrný počet členů rodiny je 4,4 a 40% populace žije pod hranicí chudoby. Z ekonomických aktivit převažuje chov dobytka a výroba tradičních šperků a ozdob určených pro turistické účely.
Po 170 mílích do Monument Valley jsme pokračovali dál na jih Arizonou (Monument Valley protíná hranice Arizony a Utahu) až do Kayenty. Podél silnice ve velmi nehostinné krajině bylo vidět roztroušená obydlí „novodobých“ indiánů, jejichž vzhled velmi silně vypovídal o životním stylu a úrovni jejich majitelů. Kayenta sama o sobě vypadala jako nově vystavěný tábor malých unifikovaných domků, nová škola uprostřed pouště, také „recreation park“. Vypadalo to na proinvestované federální peníze pro původní obyvatele způsobem, který možná ani nebyl v jejich zájmu. Trochu jako nepodařená náprava špatného svědomí.
Z Kayenty jsme vyrazili na severovýchod a objeli tak celé Monument Valley kolem dokola. Naším dalším cílem bylo místo Four Corners, geografický bod, kde se protkávají hranice hned čtyř států Unie – Arizony, Utahu, Nového Mexika a Colorada. Na místě samotném jsme zažili zklamání, protože celý „památník“ byl v přestavbě, takže tam kromě bagrů, buldozerů, plotu s ostnatým drátem a indiánské tržnice se suvenýry nebylo vůbec nic zajímavého.
Po dalších 30 mílích jsme dosáhli městečka Cortez, nástupního místa do nedalekého Národního parku Mesa Verde, který je naším zítřejším cílem. To jsme měli za sebou od rána už přes 300 mil a chtěli jsme zakotvit v prvním kempu, na který narazíme. Bohužel jsme k našemu překvapení žádný nepotkali, a tak jsme se vyškrábali dalších 9 mil až do 2100m nad mořem do Morefiled Campground, 4 míle za vstupní branou do Mesa Verde. Jsme opět v přírodě, je o poznání chladnějí a jsme opět v „Bear active area“, neboli v oblasti obývané medvědy.
Rychle jsme rozbalili tábor, pustili se do vaření večeře, zarezervovali vstupenky na zítřejší prohlídky sídel Pueblanských předků s místním Rangerem a se sousedícími „kempaři“ z Colorada probírali možné další cíle našeho putování.
Žádné komentáře:
Okomentovat