Po jedenácti dnech ve státech v noci poprvé pršelo. Přehnala se bouřka, ale ráno jsme už zase balili v Kanabu stany suché.
V Klidu jsme posnídali, doplnili zásoby jídla a benzínu a pokračovali po 89 north. Cestou se střídaly kaňony s pouštní krajinou, tu a tam silnice křižovala písečná koryta prázdých řek. V Mt. Carmelu jsme odbočili na 9 west a pokračovali asi 24 mil ke vstupní stanici do Zion NP.
Z mého subjektivního pohledu je Zion zatím nejkrásnější park co jsme navštívili. Skrývá v sobě kombinaci pouště, vyprahlých skal, hlubokých kaňonů, říčních sutěsek i vodopádů. Asi nejvíce připomíná kalifornský Yosemite. Zion je součástí takzvaného Colorado Plateau (rozkládá se na území čtyř států – Arizona, Utah, Colorado a Nové Mexiko), leží na rozhraní dvou pouští – Great basin a Mohave a tvoří ho pískovcové stěny (Navajo sandstone), údajně nejvyšší na světě, některé přes 800m vysoké. Cestou do parku od východu jsme před klesáním do kaňonu museli projet úzkým několik mil dlouhým neosvětleným tunelem, vybudovaným již v roce 1931. Skoro nemohu pochopit, že v době světové hospodářské krize někdo prozíravě financoval v té době nejdelší tunel v USA pouze pro přístup do národního parku.
Četnými serpentinami a skoro krokem v koloně mnoha aut (je dneska holt sobota) jsme pomalu sjížděli dolů do kaňonu až k centru národního parku. Tam jsme postavili stany ve Watchman campground (urvali jsme jedno z posledních míst a jen na jednu noc ač jsme chtěli zůstat dvě...) a vyrazili shuttle busem proti proudu Virgin river k Zion lodge.
Po parku je vůbec možné pohybovat se pouze busem, všechna auta se musí odstavit u Visitor centra. Má to mnohé výhody – autobusy jezdí každých 10 min stálou trasou, takže je možné vyskakovat a naskakovat jak si člověk zrovna usmyslí. Dále se člověk v autobuse mnohé dozví, protože cesta je doprovázena podrobným kometářem k okolním zajímavostem. A konečně silnička poděl řeky je prázdná a auta nekazí dojmy z okolní přírody. A že je na co koukat!
Park vznikl již v roce 1909, ale obýván lidmi byl již dávno předtím. Dosvědčují to dávné nástěnné malby Pueblanských předků v pískovcových skalách, stejně tak kresby a dochované nástroje a zbraně indiánského kmene Hopi. Prvními bělošskými osadníky byli Mormoni ze Salt Lake City, kteří do kaňonu přišli kolem roku 1850. Z té doby se dochovalo dodnes užívané označení hor a pozoruhodností v parku s náboženskými motivy – Velký bílý trůn, Rada Patriarchů, Přistání Andělů nebo třeba Temple of Sinawava.
Vydali jsme se od Zion lodge na asi tři míle dlouhý okruh k Emerald Pools. Jedná se o soustavu tří menších jezírek (lower, middle, upper) rozprostřených do 100 výškových metrů od hladiny Virgin river. Podél stezky (kombinace písku a pískovcových kamenů) padaly přes skalní převisy dolů proudy vody - nikterak silné, ale na jaře z tajícího sněhu zásobí řeku určitě vydatně.
Výlet stěžoval poměrně silný liják provázený bouřkou. Došli jsme zpět úplně promočení, a tak jsme se usušili při sledování asi půlhodinového filmu o historii parku v Museum of human history, které představuje expozici lidského působení na území parku.
Prozíravě jsme v kempu schovali dříví do stanu, takže jsme ho uchovali suché pro večerní grilování večeře. No a teď dáváme dohromady program na zítra – trochu se to totiž komplikuje. Chtěli jsme zůstat ještě jednu noc, ale není místo. Soutěska Úžiny (The Narrows)je kvůli vysokému stavu vody nepřístupná, a tak si průchod 6m širokým kaňonem s okolními 250m vysokými stěnami budeme muset asi odpustit. No a navíc tunel je pro auta uzavřen pondělí až pátek 9-18h, takže budeme muset program přizpůsobit, abychom se odtud vůbec dostali na další štaci – Bryce Canyon National Park. Ráno moudřejší večera, a hlavně, že už neprší...
Žádné komentáře:
Okomentovat