Jestli jsem přesně před týdnem tvrdil v sedle pod Mount Whitney, že větší zima už asi nebude, tak jsem se šeredně mýlil. Dneska v noci mrzlo! Ještě v 7 hodin ráno ukazoval teploměr jen 35 stupňů Fahrenheita, tedy asi 1 stupeň Celsia. Nechtělo se mi tomu věřit, ale i v průvodci jsem se pak dočetl, že Red Canyon je místo kde 200 dní v roce klesá teplota pod bod mrazu. Nějak jsme to v této zeměpisné šířce ještě nečekal, zvlášť když ještě pojedeme dobrých tisíc mil na sever na kanadské hranice.
Ranger v kempu mi nechal přes noc ve svém „obytňáku“ dobýt baterky do foťáku, v informačním středisku jsem zase upíchnul na tři hodiny notebook, zatímco jsme vyrazili do skal, a tak teď zase můžeme civilizovaně fungovat.
Dopoledne jsme strávili tři hodiny na okruhu v Red kaňonu. Bylo to vlastně první úplně neplánované místo, kde jsme zůstali. Odrazilo se to i na tom, že stezky byly liduprázdné. Všichni asi jen profrčí ze Zionu do Bryce a krásy Red Canyonu jim zůstanou navždy utajeny. Ne tak nám.
Stezka místy široká tak na tři stopy se klikatila mezi sytě rudými skalami. Stoupali jsme nějakých 150 až 200 výškových metrů na skálu zvanou Castle Bridge, která nám nabídla nádherné výhledy nejen na okolní skály, ale i daleko do zeleného údolí Sevier river a ještě za ním se tyčících mě neznámých hor, vrcholy kterých do rána pokryla vrstva sněhu. Paleta barev tak byla skoro kompletní – od šedé, rudé, okrové a žluté, přes zelenou a dále modré nebe a bílé špičky horských velikánů. Ne že bychom toho ušli na vzdálenost nějak moc, sotva 6km, ale to šnečí tempo přizpůsobené Lindě je dvakrát tak únavné. Lepší ji vzít občas na ramena a poponést...
Máme za sebou 15 dní nebo také první čtvrtinu cesty. Pokud bych měl zhodnotit jedním slovem parky, které jsme zatím projeli, Tak Yosemite charakterizují vodopády, Kings Canyon divoká hučící řeka, Sequoiu pochopitelně obří stromní pláně a obrovksy, Death valley rozlehlé pouštní pláně a hic, Grand Canyon snad nepoměrnou malost lidského bytí proti tomu co dokáže příroda, Zion pestrost a rozmanitost přírody na relativně malém území a konečně Bryce pohádkové písečné věže.
Dnes je den relax. Po pěti dnech bez teplé vody a elektřiny přišla na řadu prádelna, sprcha, teplá pravidelná strava v podobě pizzy a hamburgerů a následně bazén, plavání, zprávy, maily a tak. No a zítra vzhůru tedy vlastně dolů do dalšího kaňonu. Tak zatím!
Žádné komentáře:
Okomentovat