#15 – Když to srovnám s tím výletem na Kokořín...

Vzbudil jsem se dnes v půl šesté ráno a už jsem nezabral. Pochodoval jsem po kempu a čekal až vyjde slunce a začne aspoň trochu rozehřívat stuhlé (skoro) všechny tělesné údy. Druhá noc po sobě opět kolem nuly – nic moc.

Kemp začal ožívat poměrně záhy, pravděpodobně vstávali časně ti, co se chystají na delší treky než jen od vyhlídky k vyhlídce. Po sedmé jsem začal dělat rámus kolem našich stanů s cílem „nechtěně“ ostatní probudit, ale ani to na ně nefungovalo. Kláru vytáhla až vůně křupavé slaniny, juniory jsem musel prachsprostě vysypat ze spacáků po osmé, jinak bychom snad vyrazili až po obědě.

Ruby's campground založili Ruby a Minnie Syrettovi již v roce 1916. Původně jako malý hotýlek Tourist Rest těsně před vstupem do Bryce kaňonu. Dnes stále původní rodině Syrettových patří kromě kempu i velká Lodge, General Store, restaurace Ruby's Inn, benzínka – prostě prosperující rodinný byznys. Průvodce z edice „Rough Guide“ (díky Hanko!) nabádal k přenocování právě zde i kvůili bazénu a údajně nejlepší výřivce v širokém okolí. Rozhodně nelhal – po dni na prašných stezkách v pískovcových Hoodoos přišla odpoledne výřivka vhod.

Ráno jsme marně čekali na „šatlík“ jak Linda nazývá Shuttle Busy křižující většinu národních parků. A tak jsme autem popojeli dovnitř parku na místo zvané Sunrise Point a vydali se asi na 3-4 mílový okruh Queens Garden Trail s převýšením cca 150m, který končil kde jinde než na Sunset Point. Vzpomněl jsem si, nevím proč, na slova nedávno zesnulého klasika českého humoru z Dobytí severního pólu: „když to srovnám s tím výletem na Kokořín... no nic moc“. Tohle panorama Bryce kaňonu ale Kokořínsko přece jen o trochu předčilo.

Stezka prudce spadla z horní hrany dolů do kaňonu, který vlastně kaňonem není, protože na druhé straně již ubýhá do údolí širokého několik desítek mil. Proplétali jsme se mezi skalami prorostlými borovými háji a nějak nevěděli co dřív fotit. Skály, zase skály, všude kolem jenom samé skály...

Vyškrábali jsme se po poledni zpět nahoru, spolykali svačinoběd a vyrazili autem jedinou slepou silnicí po horském hřbetu napříč parkem, která končila v místě zvaném Rainbow Point, ve výšce 9115 stop nad mořem. To znamená něco málo přes 3000 metrů! Už chápu proč jsem do toho kopce nahoru tak funěl...

Cestou zpátky jsem stavěli na několika vyhlídkách na různě tvarované a různě barevné skalní formace a pozorovali zvířata v okolí, zejména srny, ještěrky, veverky. To mě přivedlo k poznámce, že některé objekty, které cestou potkáváme, děti počítají od začátku našeho putování. A tak vám mohu sdělit, že jsme do dnešního dne podle počtů Aničky a Matěje potkali 2 medvědy, 104 veverek a všehovšudy 6 Čechů. Ponechám bez doplňujících poznámek.

V Bryce, přestože působí vyschle až skoro „pouštně“, žije díky vysoké nadmořské výšce celá řada zvířat, která v okolních nižších parcích v Utahu a Arizoně nežijí – většinu neznám ani česky, tak to ponechám v originále – pronghorn antelope, mule deer, gray fox, golden eagle, black bear, chipmunks, prairie dog, mountain lion, coyote...no prostě srny, lišky, medvědi, kojoti a spousta dalších druhů. Zmíním ještě krásného modrého ptáka, který se jmenuje Steller's Jay a pronásleduje nás už od Yosemite.

Pozdní odpoledne kromě bazénu vyplnilo již obligátní plánování další cesty. Zítra zvedáme kotvy a po scenic highway 12 pojedeme směrem na další Národní park Capitol Reef. Nevím kde zítra večer skončíme, ale ani nás to moc netrápí. Uprostřed cesty je třeba městečko či polosamota zvaná Escalante, odkud směrem na jih byly teprve nedávno objeveny nové neprobádané kaňony a stezky. Turisté do nich smějí teprve něco málo přes 10 let, ale bojím se jestli to pro zbytek výpravy nebude přece jen až příliš velká cesta do neznáma.