V pátek ráno jsme měli v plánu výlet do 37 kilometrů vzdáleného Gingee, které leží na východ od Tiruvannamalai cestou do Pondicherry. Již jako staří mazáci jsme chytli rikšu na místní “autobusák”, tam vypátrali nejbližší lokální bus odjíždějící do Gingee a vyrazili na zhruba hodinovou cestu. Lístek pro oba tam stál 34 rupií a zpátky tou samou cestou 46 rupií. Asi příplatek za to, že ten druhý průvodčí byl přece jen o něco příjemnější a sdílnější. Po necelé hodině jsme zburcovali řidiče, aby nám přibrzdil u Gingee Fort a nemuseli jsme se pak vracet z městečka asi 2 kilometry zpět.
V průměru asi 6 kilometrů se kolem Gingee táhne horský hřebem, který protíná rovná údolní silnice. Hřebeni dominují tři vrcholy - nejpřístupnější Krishnagiri, nejvyšší Rajagiri a nejvzdálenější Chakklidurg. Na vrcholu všech tří jsou různé citadely. Všechny stavby dohromady tvoří to, čemu se říká pevnost Gingee. Postavena byla již ve 12. století, největšího rozmachu dosáhla ve století šestnáctém za vlády dynastie Vijayanagarů. Během stoletích se zde vystřídali Marathové, Mughulové, Francouzi a za vlády Britů v 19. století byla pevnost definitivně opuštěna.
Příjemné bylo, že turistů jsme potkávali pomálu. A pokud vůbec, tak pouze místních Indů. Gingee je pro Indy populární, protože jeho scenérie jako vystřižená z Pána prstenů často slouží Bollywoodské produkci k natáčení indických kasovních trháků. Trochu nás překvapilo dvojnásobné vstupné oproti ještě loni avizovanému v Lonely Planet (Indové 15/Cizinci 200), pak také neschopnost rozměnit naši poslední dvoutisícovku a nakonec i drzé opice, které se chtěli pustit do posledních zásob mandarinek. Vodu jsme bohužel zapomněli dokoupit a ve vyprahlé opuštěné krajině nebylo kde.
Na Krishnagiri vedly schody z nahrubo poskládaných kamenných překladů. Nahoře nás přivítaly poloopuštěné a polorozbořené budovy a sály, jejichž zašlá sláva na nás tu a tam ještě dýchla. Kamenné sloupoví připomínalo trochu Stonehenge a trochu Aténský Pantheon nebo římské Fórum Romanum. U nás by taková památka byla jednoznačně na seznamu UNESCO. Tady jsme mohli volně šplhat po střechách nebo prolézat sklepení. Hora se nacházela tak 300 výškových metrů nad Gingee a byl z ní nádherný rozhled široko daleko.
Sešli jsme do údolí a pokračovali přes hlavní silnici jižním směrem s cílem vystoupat k pevnosti na hoře Rajagiri. Netrefili jsme ale správnou cestu. Místo toho jsme došli k sedmipatrovému paláci Kalyana Mahal, v které je restarovaná Marriage Hall. Minuli jsme mešitu z 18. století a cestou do zpět Gingee procházeli kolem různých chatrčích místních obyvatel. Asi jsme se ocitli opravdu ve velmi chudé oblasti, protože počet natažených rukou žebrajících o peníze a jídlo výrazně převyšoval na co jsme zvyklí z jiných míst téhle cesty. Prošli jsme také opuštěným chrámem Venkataramana Temple ze 16. století. Skvostná stavba, dnes už totálně zpustlá, plná zvířecích výkalů a odpadků. Jaká škoda!
Rozhodli jsme se dnes vydat na pospas jídlu ulice a neprohloupili jsme. Kromě obligátního čaje a kávy jsme ochutnali smažené trojhránky plněné zeleninou. Po nich i čočkové karbanátky byly vynikající. Kolem druhé jsme u silnice mávli na první autobus a po hodině cesty byli zpět v Tiruvannamalai. Pokračovali jsme v ochutnávání u pouličních prodejců. Další na řadě byla cibule a ještě nějaká zelenina obalená v neidentifikovatelném těstě a “fried deep”. Hooodně deep, tak v 20 centimetrech oleje :). “Smažené brambůrky” chutnaly výtečně. Ale po skoro již měsíční bezlepkové dietě to byl pro žaludek docela drsnej šok. Na závěr se servírovala sladká tečka v podobě odříznutého kousku něčeho mezi gumou a želé lákavé sytě červené barvy. Klasický pouťový tlamolep!
Návrat do Ashrámu zabral ještě skoro 40 minut další chůze rozpáleným městem. Ráno se mi ani moc nechtělo jet, ale výlet do Gingee nakonec předčil moje nízko posazené očekávání. Nádherné přírodní scenérie, toulání neturistickým venkovem, minimum lidí, dobré jídlo na ulici i cesta lokálním busem - to vše nám poskytlo příležitost opět ochutnat, co znamená “Incredible India” na vlastní kůži.
Žádné komentáře:
Okomentovat