Konečně teplá noc! I vítr se uklidnil, a tak jsme spali jako zařezaní, takže z předsevzetí vstát brzy zase nic nezbylo. Snad se nám to někdy podaří.
Těsně před desátou jsme opustili Fruita camp těsně před branami Capitol Reef a popojeli dovnitř asi 4 míle k jedné z nejkrásnějších soutěsek v celém parku zvané Grand Wash, místa kde se údajně ukrýval nějakou dobu i známý Butch Cassidy se svojí bandou. Zaparkovali jsme po té co jsme odbočili z asfaltky a popojeli dvě míle cestou necestou, opět se nedalo jednoznačně určit zda tudy má téct řeka nebo jezdit auta.
Soutěska se během chvíle začala zužovat tak, že z původních asi 50 metrů šířky zbylo najednou jen sotva deset. Okolo čnící skály dosahovali výšky přes 1000 stop, takže slabší povahy mohl chvílemi svírat až klaustrofóbní pocit. Cesta byla bez jakéhokoliv převýšení, kamemitá až písčitá a přestože již bylo pozdní dopoledne, sluníčko si jen těžko nacházelo cestu na dno kaňonu. Procházeli jsme střídavě úseky světla a stínu, kde se kromě viditelnosti také výrazně lišila teplota., tipoval bych možná až o 5-6 stupňů Celsia.
Hvězdou dne byl u nás kamarád „doktor“ Herda, horolezecký hrdina v očích Matěje a Aničky. A tak u každého skalního převisu, každé pískovcové stěny, kterou jsme míjeli, jsem byl častován otázkami: „Táto a tuhle by Pavel dal? A co tuhle táto tu by taky dal?“. Tak zdravíme na dálku Herďáka!
Celá cesta tam a zpět nám zabrala něco málo přes dvě hodiny a před půl jednou jsme se vydali na další asi 150 mílový přejezd po 24 East opuštěnou krajinou zvanou údolí skřítků. Některé okolní scenérie se dají opravdu jen těžko popsat. Chvílemi naprosto nehostinní krajina mi připomínala štěrkoviště, kamenolomy nebo snad Sokolovskou uhelnou pánev před rekultivací. To se střídalo s prérijní krajinou posetou tu a tam opuštěnými ranchy a farmami nebo pastvinami plnými černého skotu.
Po cestě jsme najednou narazili na výjev jak o 200 let zpátky. Zbytky bývalého Giles townu vypadaly jako vystřižené z klasického westernu. Opuštěné hroby osadníků, rozpadlá stavení, poházené nářadí a farmářské vybavení tak jak před sto lety někomu vypadly z ruky. Výborná kulisa pro filmaře.
Odpoledne utíkalo vcelku dobře – překonali jsme soutok řek Colorado a Dirty Devil u osady Hanksville a posledních 15-20 mil do městečka Green river se silnice úplně narovnala takže skoro půlhodiny nebylo třeba pohnout volantem.
V Green river jsme najeli na Interstate 70 spojující Salt Lake City a Denver, ale už po 15 mílích jsme odbočili doprava na 191 South kde nám zbývalo posledních 27 mil do našeho cíle na následující dva dny, městečka Moab, které leží mezi národními parky Arches a Canyonlands.
Zakotvili jsme pro dnešek v Slickrock Campground na severním okraji Moabu: Kemp toho viditelně už dost pamatuje, svoji slávu zažil v době Hippies, ale bazén je dobrou náplastí po půl dni v autě na jinak příliš nevábné a prašné okolí.
Moab prozkoumáme až zítra večer. Je mekkou vyznavačů terénních čtyřkolek ahlavně horských kol. V bezprostředním okolí je bezpočet bike parků, sjezdových tratí i okružních tras pro výlety.
Žádné komentáře:
Okomentovat