#26 – Konečně v Rocky Mountains!

Ranní nulu na teploměru ani dál rozvádět nebudu – prostě jsme si už zvykli. Čím větší zima, tím dříve ale většinou sbalíme stany a vyrazíme z lesa na sluníčko. Tak jako dneska, kdy jsme se už před devátou vyhřívali v centru Winter Parku – děti na prolejzačkách a já s promodralou Klárou jako obvykle ve Visitors centru, kde jsme se dnes dokonce domluvili češtinou se slečnou, která měla české rodiče. Takže pozor na jazyk!

Vyrazili jsme po 34 West, kolem nás panoramata zasněžených hor, o něco níže zelené sjezdovky a spousta vleků čekajících na další sezónu. Projížděli jsme rozlehlou náhorní plošinou plnou luk a lesů, posetých výstavními veskrze dřevěnými haciendami – jeden dům hezčí než druhý. Překvapilo mě, že u velkého počtu z nich byly cedule realitních makléřů, neklamný znak toho, že domy jsou na prodej. Ceny většinou mezi jedním až třemi milióny – bohužel samozřejmě dolarů.

Po 20 minutách jsme dosáhli městečko Granby a po dalších deseti pak i stejnojmenné jezero, jachtařskou oázu ve dvouapůltisících metrech. Jezero vzniklo původně kvůli plavení dřeva, které se začalo těžit někdy na sklonku 19. století a po zavedení železnice Denver – Salt lake Citních hor zažilo větší vlnu osídlování, kdy například celé dřevorubecké klany přesídlili z již vytěženého Michiganu. Nedozvěděl jsem se podrobnější historické souvislosti, proč byla přehradní hráz stavěna v roce 1904 Japonci a Bulhary, a tak nechávám bez dalšího komentáře.

Za Granby lake následovala další – Shadow lake a hlavně Grand lake, horské pleso zaklíněné do okolních horských masívů obklopené stejnonným městem či spíše jednou hlavní ulicí s obchody a restauracemi a pak už jen mnoha domy zasazenými v lesích kolem břehů jezera. Dojeli jsme až k severnímu okraji a vydali se podél řeky k vodopádů Adams Falls a dál stezkou k East Meadows. Od rána jsme měli štěstí na zvířenu – potkali jsme kojota, u silnice pak Mule Deers, místní druh poměrně velkých srn a přímo na stezce pak Moose, obrovské zvíře s mohutnými parohy. Nevím, ani co je to česky - je to mnohem větší než sob, s trochou nadsázky bych řekl něco mezi krávou a nosorožcem.

Ušli jsme asi 5-6 mil, pak poobědvali na břehu jezera, prošli město, další prolejzačky (už jich znám v Coloradu většinu) a jeli dál do Národního parku. Ve Visitors centru jsme strávili další více než hodinu. Jednak se děti pustily do plnění úkolů Junior Ranger Programu a jednak tam probíhala skvělá přednáška o zvířatech v Rocky Mountains NP.

Mimo jiné jsem se dozvěděl rozdíl mezi rohy a parohy (rohy duté, trvalé z karotinu, parohy plné, jsou to kosti a jsou sezónní). Pak také, že Black bear je hnědý, skořicový až světlý, ale málokdy opravdu černý. Dále, že grizzly ani vlci už se v parku nevyskytují a nepočítá se ani s tím, že by zde byli znovu jako například v Yellowstone uměle vysazeni. Důvodem je hlavně hustší osídlení a fakt, že sobi, které vlci loví, se stahují do bezprostřední blízkosti lidských obydlí.

Připadal jsem si jako ve škole. Dále jsme probírali bobry. V průměru dosahují 4 stop na délku a váhy kolem 20 kilogramů, ale je znám i rekordman s váhou přes 50kg. Zajímavostí bobrů je, že rostou celý svůj život, a tak podle velikosti se dá snadno určit i jejich věk.

Jestliže se místní populace medvědů počítá jenom na desítky, pak horských lvů (mountain lions) jsou v Rockies stovky. Tahle šelma dosahuje velikosti váhy dospělého člověka, ale znám je i úlovek už z roku 1923, který vážil 140 kilogramů.
Po lekci biologie jsme pokračovali 13 mil na sever do Timber Creek campground. Cestou jsme ještě udělali malý jednomílový výšlap po Coyote Valley trail, kde podél řeky bylo možné sledovat velké množství srn a měli jsme dokonce štěstí na majestátného jelena. Tak kolosální kus jsem ještě neviděl. Je jasné, že večer mě dnes nemine pohádka o jelenu Větrníkovi a hajném Robátkovi. Dobrou noc!