Včerejší sobotní den jsme v Glenwood Springs prolenošili jak to jen šlo. Celé dopoledne jsme se váleli v posteli, koukali střídavě na MS ve fotbale a na Wimbledon, zatímco se Klára snažila logisticky „zmenedžovat“ tři pračky a tři sušičky najednou. Odpoledne jsme pak podnikli asi dvouhodinový výlet do Glenwood canyon, který nebyl nikterak pozoruhodný v porovnání s předchozími kaňony v národních parcích. Zajímavé bylo snad jen, že do poměrně úzkého kaňonu se kromě divoké Colorado river podařili vměstnat ještě železniční trať, cyklostezku a hlavně čtyproudou 70 Interstate z Las Vegas do Denveru, jejíž vozovky pro nedostatek prostoru vedly místy skoro nad sebou.
O co nudnější byla sobota o to divočejší byla už od samého rána neděle. V 5:32 mě vzbudilo silné bouchání na dveře. Když jsem se probral, vstal a pootevřel dveře, abych zjistil, co se děje, začal se mi okamžitě hrnout dovnitř neznámý černoch a ke všemu ještě úplně nahý. Vyhodnotil jsem bleskurychle situaci tak, že asi nepřichází na pozvání ani dětí ani Kláry a těmi otevřenými dveřmi jsem ho nabral a odmrštil zpátky na chodbu. Ráno jsme zjistili, že se dobýval do více pokojů, a že měl asi fvhodně přebráno. Poučení pro příště – neotvírat. Dnes večer budu preventivně vyprávět pohádku o kůzlátkách.
Už se mi usnout nepodařilo. Navíc jsem ráno zjistil, že mi přede dveřmi zmizely přes noc nejen plavky, ale i botky „Salomonky“ samochodky. Co se dá dělat, když se nastane nic horšího... Tak jsem si dal dvojitý silný kafe, k tomu namazal toust a přikousával sladký hnusný koláč, což Američané nazývají honosně kontinentální snídaní. Pustil jsem si zápas Německo-Anglie a docela si užil u televize asi jediný fotbalový mač, který na tomto mistrovství světa uvidím od začátku do konce.
Po desáté jsme vyrazili po I 70 East směr Denver, minuli jsme lyžařské centrum Beaver Creek a zastavili ve Vailu, dějišti Mistrovství světa ve sjezdovém lyžování 1999 a pravidelném pořadateli závodů světového poháru. Kam se hrabe Aspen! Vail nás přivítal báječnou atmosférou okořeněnou nedělním farmářským trhem. Na ulicích vyhrávala na několika místech živá hudba jako lákadlo na právě začínající jazzový festival. Mnohé domy v centru jsou postaveny v rakouskošvýcarském stylu a tomu odpovídají i jejich jména - Gasthof, Berghof, Chalet, Haus Austria... Připadali jsme si na chvíli skoro jako ve Schladmingu.
Stihli jsme si prohlédnout i Colorado Ski Museum a jeho exponáty z počátků lyžování a snowboardingu v oblasti Rocky Mountains z prvních let 20. století. Byly tam vystaveny i kompletní výstroje amerických olympioniků ze všech zimních olympiád od Chamonix 1924. Anička se dokonce vyfotila společně s Lindsey Vonnovou – ale bohužel jen papírovou :).
Po poledni jsme popojeli dál, minuli další střediska lyžování Avon a Cooper Creek a přehoupli se přes sedlo 10 600 stop do Silverthrone, které se nachází na břehu rozlehlého horského jezera Dillon lake, jehož hladinu brázdily desítky bílých plachetnic. Snad poporvé za celý měsíc nás přepadla nákupní horečka a jali jsme se vyplenit outlet Columbia Sportwear. Trochu jsme odlehčili našim platebním kartám a pokračovali skrz Eisenhower Memorial Tunnel a přes Georgetown směrem na Winter Park.
Začali jsme se opět škrábat hodně vysoko do hor, ale zůstali jsme na noc ještě před vstupem do národního parku Rocky Mountains. Postavili jsme stany v malém kempu u říčky jen kousek od horské silnice, tipuji tak ve výšce 2900-3000m nad mořem. V kempu bohužel není k dispozi žádná voda, jen suché toalety, takže ráno budeme vařit čaj z potoka... Červánky na večerní obloze věští další chladnou noc. Jsem rád, že jsme se vymanili ze spárů civilizace zase zpátky do lůna přírody. Zalezli jsme se setměním do spacáků v očekávání co přinese zítřejší den.
Žádné komentáře:
Okomentovat