20. 7. 2010

#43 – Na sněhu a ledu kolem Mount Rainier


Dnes bylo slunné nedělní ráno a v neděli se přece nemá nic dělat. Sice jsem vstával už v půl sedmé, ale rozhodl jsem se, že nebudu dnes nikoho tahat ze spacáků a uvidím co to udělá. Dopoledne jsme měli namířeno do místa zvaného Sunrise někde ve dvoutisících metrech pod Mt. Rainier, ale s tím, že bychom tam snad stihli ranní východ slunce jsem se radši rozloučil už za soumraku.

Vydržel jsem praktikovat svůj experiment jen do za deset minut deset, kdy jsem jako poslední „vysoukal“ ze stanu Aničku. Skoro po dvanácti hodinách spánku! Neuvěřitelné!

Opustili jsme Silver Springs camground a směřovali po 410 dál na jih hustými lesy. Odbočili jsme po chvilce vpravo na vstupní stanici White River Entrance do národního parku a začali stoupat 25 kilometrů serpentinami do sedla u Sunrise Visitor Center, kde jsou nástupy do horských „treků“ na východní straně sopky Mount Rainier.

Mount Rainier je nejvyšší a také nejpřístupnější hora Kaskádového pohoří, přesto výstup na ní není jednoduchý a vyžaduje plnou polní – horolezeckou a ledolezeckou. Vrchol je ve výšce 4323 metrů a je pokryt 26 ledovci. Při abnormální sněhové nadílce jako byla letošní zimu pak zůstává hora pod sněhem celé léto. Včera jsme byli v Seattlu an úrovni moře, teď v Sunrise v necelých dvoutisících metrech a před námi se tyčí dalších dvaapůl kilometru do výšky. Opravdu impozantní podívaná!

Jméno hory je předmětem slovních hříček o velmi deštivém počasí v oblasti, my ale měli opět štěstí. Na nebi se posunovalo jen pár neškodných mraků, a tak jsme vyrazili na čtyřmílový okruh k jezerům Frozen lake a Shadow lake – obě dostála svým jménům. První ve výšce asi 2100m bylo opravdu zamrzlé, druhé se ukrývalo o 200 metrů níže, kam jsme sklouzali po sněhových polích, v kterých se jen těžko dařilo identifikovat kudy že vlastně vede cesta. Na horských loukách kvetla spousta kytek, ale bez popisků moje znalosti nestačily na jejich rozpoznání. Ten pravý čas přijde tak za necelý měsíc, kdy budou louky úplně rozkvetlé.

Rozloučili jsme se se Sunrise pohledem na ledovce Winthrop a Emmons Glacier a vrátili se zpět na čtyřistadesítku, po které jsme přejížděli asi 80 mil do jižního střediska zvaného Paradise. Pohled z tohoto místa na ledovou horu byl ještě impozatnější – četná lavinová pole i teď v červenci se stále hrozícími převisy sněhu, ledovce a ledovcová koryta plná kamenných morén, pod nimi níže lesy a ještě níže louky s barevnou květenou. Opravdu ráj, tedy skoro...

Bohužel jsme se ocitli rázem v Disneylandu, jak situaci popsal jeden z horolezců, kteří patrně sestupovali z hory dolů. Kombinace snadné přístupnosti Paradise, slunečného počasí, impozatních výhledů a koneckonců i neděle způsobila, že nebylo kde zaparkovat a přilehlé stezky byly přeplněné zejména svátečními turisty. Většinou se jednalo o Indy a ostatní Asiaty, kteří se rozhodli v žabkách a jim příbuzné obuvi zdolávat nástupní partie zmrzlé hory. Většina to logicky vzdala po pár desítkách metrů, ti nejlepší pak maximálně po půl kilometru. A tak jsme se prodírali vrstvami tajícího sněhu strmě nahoru mezi neustále pózujícími a fotografujícími se turisty v lodičkách – vyloženě jsem si to užíval.

Zvládli jsme asi 2 míle a prošli i návštěvnické středisko, v kterém mě zaujala hlavně expozice z historie tohot místa. Překvapivě lákalo davy turistů již od začátku 20. století, v roce 1935 se zde konalo i americké mistrovství v lyžování a během druhé světové války zde bylo zimní cvičiště americké armády. Mount Rainier je pátým nejstarším národním parkem v USA a nabízí více než 500 kilometrů turistických tras.

Blížil se večer a my se rozhodli ještě popojet a ušetřit tak zítra nějaký čas strávený v autě. Den jsme zakončili po 50 mílích v kempu ve státním parku Ike Kinswa na břehu přehradního jezera, něco tak trochu jako na Slapech. Dojedli jsme poslední zásoby a zítra vyrazíme na Mount Helens, aktivní sopku která ve zdejší oblasti napáchala v roce 1980 pořádnou neplechu.

1 komentář:

  1. Moc pekne se to cte!. Posilam pozdravy vsem z rozpalene Prahy! Ahoj Lenka

    OdpovědětVymazat