Den 8 – K vodopádu Risco a Levádou 25 pramenů

Ranní výhled z okna na klidnou hladinu oceánu mě přiměl k nápadu jít se proběhnout. Vyrazil jsem už krátce po sedmé. Snídani jsme si domluvili na půl devátou, tak aspoň nebudu nikoho budit. Můj poklus se však záhy proměnil v indiánskou chůzi. Přímořská promenáda byla ještě prima rovinka. Jakmile jsem však zahnul skrz vesnici od moře ke skalní stěně, pěšina okamžitě nabrala sklon šikmé věže v Pise. Nastoupal jsem na pár metrech asi 100 výškových a z vyhlídky se pak kochal dolů pohledem na probouzející se Jardim do Mar.

Vyrazili jsme hned po snídani kolem půl desáté směrem na Rabacal. Tahle oblast se nachází na západním okraji náhorní plošiny Paul de Serra ve výšce asi 1400 metrů nad mořem. Název plošiny není odvozen od jména, ale paul znamená v portugalštině mokřina.

Vyškrábali jsme se od moře do Rabacalu silničkou, jejíž sklon byl místy až 32%! Na parkovišti přímo u ER105 už bylo tou dobou mnoho aut. Jedná se o nejprofláknutější turistickou oblast na ostrově. Tušil jsem to, a proto jsem se dostatečně mentálně připravil, že nás dneska čeká Václavák. V plánu jsme měli levádu do Risco ke stejnojmennému vodopádu a následně levádu das 25 Fontes (PR6). Sešli jsme nejdříve asi půlhodinu po staré asfaltce k lesní správě v Rabacalu a tam odbočili na turistickou stezku podél první levády.

K vodopádu to bylo jen něco málo přes kilometr. Měl dvě úrovně a padal z výšky přes 100 metrů.

Kdysi za ním vedla také skálou vytesaná stezka, ale dnes už je neschůdná. Skalní římsa je erozí utrhaná a popadaná dolů do údolí. Jištění lany je také zničené. Vrátili jsme se proti proudícímu davu lidí na nejbližší rozcestí a po kamenných schodech začali klesat k mostku přes říčku Ribeira Grande. Od něj jsme opět nastoupali pár výškových metrů a po necelých 2 kilometrech došli k 25 pramenům. V cíli levády byl skalní kotel o průměru tak 20 metrů a ze skal tryskalo z výšky tak třicet čtyřicet metrů nespočet vodních proudů. Jestli jich bylo fakt přesně pětadvacet si však tvrdit nedovolím :).

Prošli jsme obě trasy rychleji, než jsme čekali. Hlavně jsme se už chtěli vymanit z davů lidí. Co teď uděláme dál? Napadlo nás ještě odbočit na levádu da Rocha Vermelha a trochu si tak zpáteční cestu prodloužit. Po asi kilometru podél už méně frekventované levády jsme došli k tunelu. Cestou jsme míjeli spoustu stromových vřesovců, vavříny pokryté provazovkami, trsy kapradin a polštáři mechů.

Nakoukli jsme na okraj tunelu a neviděli žádné světlo na jeho konci. Jen někde v dáli jsme zahlédli pár problikávajících svítilen. Nebylo divu. Délka tunelu byla totiž víc než 800 metrů. Naštěstí se nebylo při chůzi třeba krčit, protože měl dostatečnou světlost na výšku dospělé postavy.

Na konci jsme pokračovali ještě asi kilometr vzrostlým eukalyptovým lesem. Připadali jsme si jako někde v australské buši. Napojili jsme se na starou dlážděnou silničku vedoucí z hor do přímořského městečka Calheta. Kdysi to byla asi frekventovaná cesta, dnes je už zcela opuštěná. Jen tu a tam po ní projede turistický mikrobus nebo terénní jeep. My jsme odbočili na silnici vpravo do kopce a čekal nás asi 400 výškových metrů dlouhý výstup zpět k autu nad Rabacal.

Na slunci to byla docela makačka. Šli jsme svižně a za necelou hodinku jsme, sice splavení, byli nahoře. Dali jsme dneska pěšky asi 12km, k tomu 500 výškových metrů a docela jsme si to na pohodu užili.

Sjeli jsme zpátky do Jardim do Mar, dali si capuccino se zmrzlinou v jediném coffee shopu na návsi a vyrazili vůbec poprvé vyzkoušet teplotu vody v oceánu. Byl zrovna docela vysoký příliv. Odpolední vítr přivál také slušné příbojové vlny. Po šikmé vodními řasami porostlé ploše, která slouží ke svážení lodí do moře, se dalo skvěle po nohách doklouzat až do vody. Takový surfing s rozběhem a bez prkna.

Večer jsme se ještě vydali prozkoumat blízké městečko Paul do Mar, vzdálené tunelem asi 2km. To abychom Matěje vyvezli po celém dni na samotce aspoň na chvíli mezi lidi :). Našli jsme takovou obyčejnou rybárnu a dali si steaky s hranolkama. Teda jen někteří. Ochutnali jsme i ryby a grilované mořské plody. Zítra se přesouváme po jižním pobřeží dál na východ až do Canico.