#3 – Na medvědí stezce v Yosemitu...

Tak jsme ponechali kalifornské velkoměsto svému osudu a hned po ránu s deštěm v zádech nabrali směr Yosemite National Park po Interstate 580 East. Místy až v sedmi jízdích pruzích to ubíhalo celkem svižně, za to v protisměru zpět do San Francisca byla snad 20 mil postávající kolona. Pokračovali jsme přes Merced a dále do Mariposy, kde jsme doplnili zásoby jídla a neúspěšně sháněli bombu na náš „evropský“ vařič. No nakonec to skončilo večer koupí nového „amerického“ v Yosemite village, když i tam koukali na naší EU normu aspoň ve třech obchodech značně nedůvěřivě.

Z Mariposy jsme se během hodiny dostali údolím podél značně rozdivočelé Merced river až na hranici národního parku. Koupili jsme za 80 dolarů kartu opravňujících ke vstupu do všech US národních parků a první zastávku udělali až pod monumetální stěnou El Capitan, údajně největšího granitového monolitu na světě, jehož skoro kolmá stěna měří přes tisíc výškových metrů.Vzpomněl jsem na kamaráda Herdu kolikaže délkové lezení by to bylo. Nutností pro zdolání je minimálně jeden bivak ve stěně a to si opravdu nedokážu představit...

Trocha historie. První běloši se dostali do Yosemitského údolí k mému překvapení až v roce 1851, kdy oddíl majora Jamese Savage vystopoval indiány kmene Ahvahnee. Brzy na to vytlačili indiány z údolí farmáři, lesníci, ale i turisté. Americká prozíravost se projevila pozitivně tím, že už v roce 1864 byl ustanoven národní park z cílem chránit přírodní bohatství oblasti. Yosemite se tak stal vůbec nejstarším národním parkem na území Spojených států.

Centrum parku v Yosemite village bylo přeplněné lidmi a nebylo kde zaparkovat. Ročně prý park navštíví až 3 milióny lidí. Každých deset minut cirkulují po údolí shuttle busy, které se ukázaly být správnou volbou. Kvůli časovému posunu se i dvouhodinový výšlap (300m převýšení) po Mist trail k Vernal Falls ukázal napoprvé jako náročný sportovní výkon, zvlášť kdy podle času u nás doma byla jedna hodina po půlnoci. Vodopádů je v parku nespočet a v tuto roční dobu disponují mohutnými proudy vody z tajícího sněhu – v horních partiích parku od 7000 stop výše bylo místy stále i přes dva metry sněhu i v bezprostřední blízkosti silnice, takže se projíždělo vyfrézovanou soutěskou.

Na noc jsme se přesunuli asi 25 mil jižně do Wavony, kde jsme měli rezervaci v nádherném kempu hned u řeky, která snad trochu mohla připomínat březnovou Otavu na Čeňkově pile nad Rejnštejnem. Kemp má přesný počet označených míst, každé má ohniště s roštem, stůl s lavicemi a velkou plechovou skříň na uschování všech potravin a hygienických potřeb před medvědy. Toto je striktně vyžadováno pod pokutou při nedodržení a líbí se mi zdejší přístup, kdy jde snad víc o ochranu medvědů samotných než případně nezodpovědných turistů. V kempu není žádná elektřina, pouze toalety a studená tekoucí voda. Teď jsem si uvědomil, že sedíce uprostřed lesa po tmě buším poslepu do notebooku tyhle řádky a vypadám značně nepatřičně.

Ráno jsme po snídani vyrazili autem asi 20 mil na Glacier Point, odkud byl nádherný výlet nejen do celého Yosemite Valley, ale i do horních partií parku, kde nejvyšší hora měří více než 13 tisíc stop. Míle, stopy a fahrenheity mi ještě činí trochu problémy, tak se zatím do převodů nepouštím. Cestou na horu nás nepříjemně zdržovali jarní opravy silnic, kdy jsme často museli čekat v koloně i 20 minut, než projedou auta v proti směru. Naopak příjemně a nutno říct i překvapivě nás zdržel medvěd, který si to namířil v jednom okamžiku přes silnici. Hlavně Klára byla hodně ráda, že sedí v autě:).

Přes den jsme podnikli výlet k Lower a Upper Yosemite falls, údajně nevyššímu vodopádu v severní Americe. Gejzíry vody pod ním způsobovaly na poměrně velké ploše vydatnou neustávající sprchu. Prošli jsme pěšky většinu trasy klem údolí a odpoledne trochu dospávali, protože ráno jsme vstávali kolem čtvrté. No a mě už také padají oči (však už je devět pryč :), tak dobrou noc!