Ráno byla pěkná kosa. Nevím kolik stupňů, ale klepal jsem se i já a to je co říct. Sněhová pole za hlavou, navíc nic moc spánek. Přece jen kemp byl poloprázdný a respekt z noční návštěvy medvědů zapůsobil na dámskou část naší výpravy tak, že spali měkkým spánkem a navíc poměrně často chtěli odbíhat směr toalety. Tedy až na Lindu, abych jí nekřivdil, té jsou medvědi šuma fuk. Ještě pořád se ptá kdy už budeme v té Americe a když jí říkám že už tam jsme, tak logicky nevěří, protože přece pořád někam jezdíme... Jo, ta se má...
Vstával jsem před sedmou a vybíral trasu na dnešní den. Při tom vařil čaj, pekl na ohni topinky a Klára míchala dokonce vajíčka. Vypálili jsme dnes brzo, už po osmé jsme začali klesat klikatými serpentinami do Kings Canyonu. Úchvatná silnice v úbočí skalních masívů a stejně úchvatné výhledy dolu do údolí kde se klikatila mohutná Kings river. Když jsme přijeli až k ní, museli jsme na chvíli zastavit a pokochat se pohledem na místy až třímetrové válce a snad osmimetrové skoky. Řeka se klikatila v těsné blízkosti silnice dobrých 20 mil. Místy padala snad 10m na sto metrech, nevětší volej „na odpočinek“ byl asi jako sázavská Stvořidla za jarního tání. Prostě brutální voda, všude zákaz raftingu, fakt nevím jestli to občas někdo zkouší sjet.
Dojeli jsme údolím s dvěma zastávkami u Grizzly Falls a Roaring river Falls až do Cedar Grove Visitor Center, nějakých 5 mil před definitivním koncem silnice. Cestou jsme potkávali jen pár aut, velmi příjemné v porovnání s přelidněným Yosemitským parkem. Údolí je nějakých 1400 metrů nad mořem, bezprostřední vrcholy kolem kaňonu pak nějakých 2700m. Vyrazili jsme na několik mil dlouhý okruh podél řeky a přes kamenné splazy plné obrovských boulderů jako stvořených pro lezení. S Lindou to jde trochu pomalu, ale šlape statečně. Už jsem pochopil, že to asi nebude o nějakých „prvovýstupech“, ale tohle společné putování má řadu jiných předností.
Cestou zpátky jsme zajeli 7 mil dlouhou odbočkou k Hume lake, malému horskému plesu, kolem kterého vedla pěkná stezka. Konečně jsme se i vykoupali, i když voda z horských bystřin moc dlouho plavat nedovolila. Spíš jen takové spláchnutí pětidenního prachu :). U jezera se nacházel také křesťanský kemp – překvapil mě velmi svým luxusem a zároveň i vkusem. Architektonicky všechny stavby naprosto zapadly do horského prostředí a spolu s výhledy na jezero a okolní zasněžené vrcholky hor celá scenérie vypadala tak trochu jako ráj na zemi.
Teď je pátek večer, kemp se plní „lufťáky", co asi přijíždějí na víkend, tak očekávám klidnější průběh noci než včera. Sedíme plánujem cestu na další dny. Zitra Sequoia, pak Lone Pine a MT. Whitney no a pak asi přes Dead Valley směr Las Vegas. Jdu si přepočítat dolary na žetony :).
vezmi stopem Rainman a po navsteve casina uz spoustu veci resit nebudes! :-) Btw. Mr. Hlavacek se prave chysta z Californie U.S. opustit smer Jizni Amerika, jste mu v patach!
OdpovědětVymazat