Budíček už ve 4:30! Během 20 minut jsme sbalili stany ještě s čelovkama na hlavě a začali klesat z Alabama Hills zpět do Lone Pine, městečka proslulého natáčením amerických westernových filmů. Podle toho to tam také vypadalo :). Doplnili jsme benzín za 20 babek v očekávání, že moc pump v poušti nepotkáme a vyrazili po 136 East do Death Valley.
Údolí pojmenovala v roce 1849 skupina bílích zlatokopů, kteří si přes nehostinnou poušť zkracovali cestu k předpokládaným nalezištím zlata a přežili až na jednoho, přestože jim došla voda i jídlo.
Rovná silnice začala zvolna stoupat a za vrcholy pustých a holých skalních masívů se začala objevovat ranní sluneční záře. Byla jen otázka minut kdy slunce rozzáří do té doby potemnělé a jakoby spící búdolí. S jeho východem začala rapidně stoupat také teplota a nízké slunce přímo do očí velmi znepříjemňovalo točení volantem. Hra barev a stínů se rozehrála na skalách podél silnice – i já barvoslepý jsem ji dokázal ocenit.
Do 7 hodin jsme ujeli více než 70 mil a potkali všehovšudy 5 aut. V 9 hodin už teploměr ukazoval přes 100 Fahrenheita a k večeru ve Vegas dokonce 107. Když jsme ráno vstávali tak bylo pouhých 52! Další extrém dnešního dne jsme zaznamenali co se týká nadmořské výšky. Ráno jsme vstávali ve Whitney Portal nějakých 2000 m n.m. A kolem desáté jsme byli blízko nejnižšího místa na západní polokouli – Badwater v Death Valley se nachází dokonce 282 stop pod úrovní moře.
Přes Stovepine Wells jsme pokračovali až do centra národního parku ve Furnace Creek, 104 mil z Lone Pine. Uvítali jsme možnost strávit aspoň půlhodinku ve Visitors centru, kde Anča, Matěj i Linda plnili různé úkoly v rámci Junior Ranger Programu a za splnění dostali kopii rangerského odznaku. Musím říct, že správa národních parků je na velmi vysoké úrovni co se týká služeb, značení cest, infrastruktury, programů pro děti... a třeba i architektury všech staveb správy parku. Je vidět že do ochrany přírody teče relativně dost peněz.
Projížděli jsme svižně parkem, protože o nějakém pěším výletu nemohla být vůbec řeč. Zastavovali jsme u jednotlivých zajímavostí – písečných dun, solného potoka se zbytky vody (pitná voda v Death Valley vůbec není a musí se dovážet), Zabriskie point a dalších.
Cesta pomalu ubíhala přes hory směrem na Las Vegas. Překročili jsme hranici z Kalifornie do Nevady a přes Rock Canyon začali sjíždět do nevadské pouště k Las Vegas. Silueta mrakdrapů uprostřed pouště je opravdu bizarní podívaná, ale to vše je nic proti tomu, když přijedete do centra na Las Vegas Boulevard a začnete projíždět nevkusnými replikami Benátek s gondolami, New Yorku se sochou Svobody a Brooklynským mostem, Paříže s Eifelovkou, Egypta se Sfingou a pyramidou. Míjíte kýčovité hrady, Ostrov pokladů a desítky obrovských kasin. Jaký kontrast oproti rannímu horskému kempu bez vody a elektřiny.
Ubytovali jsme se ve 14. patře Stratosphere Casina, kde cena za noc je překvapivě poloviční i oproti špinavému motelu předevčírem „in the middle of nowhere“ v Lake Isabella. V přízemí je obrovské casino se stovkami stolů a hracích automatů, samozřejmě bez oken, aby hráči nemuseli myslet zda jen noc či den a mohli v klidu prohrávat své úspory 24 hodin denně.
Oproti plánu jsme do Vegas dorazili už po poledni, od horka nás zachránil bazén, uvidíme co přinese večer ve městě. No, už se ale těším zpátky do přírody...
Žádné komentáře:
Okomentovat