Ráno ostatní členové výpravy vyspávali, protože šli do postele až v 11 hodin, takže jsem měl od šesti hodin čas a hlavně klid naplánovat co dál. Dneska se chceme dostat do Lone Pine, kde budeme asi kempovat a pak tři noci strávíme v Las Vegas, takže zkouším rezervovat nějaký motel/hotel. Zarezervoval jsem Motel 6 v downtownu, ale následně ho po přečtení asi 50 příšerných recenzí zase zrušil. Štěnice – děkuji nechci. Nakonec jsem udělal rezervaci v Stratospehre hotelu přímo na „Stripu“, tak uvidíme.
Dali jsme rychlé osvěžení v bazénu a vyrazili po 178 East směrem do Owen Valley (44 mil). Překonali jsme Walker Pass ve výšce 5200 stop. Cesta byl již příjemnější než včera, hlavně proto že kolem silnice byly zřetelnější známky civilizace v podobě menších osad a ranchů.
Po sjezdu do údolí jsme jeli dalších 70 mil na sever do Lone Pine. Cesta vedla rozlehlým pouštním údolím, vlevo kopce Eastern Sierra a vzadu za nimi pak zasněžené vrcholy kolem Mount Whitney, vpravo pouštní masív oddělující Owen Valley od Death Valley. V Lone Pine jsem odolal nátlaku všech tří dorostenců ubytovat se v místním Boulder Creek resortu, který disponoval pěkným bazénem. Chápu, že ve 101 stupních Fahrenheita to vypadalo lákavě. Ukecal jsem je ještě na výlet do sedla Whitney Portal, což je nástupní místo pro tracky na Mount Whitney samotné. Nastoupali jsme opět několik tisíc stop vlevo od silnice 395 do Alabama Hills, před námi se tyčily zasněžené vrcholy a dole pod námi se rozprostírala poušť a solné jezero Lake Owens – velmi neobvyklý zážitek.
Nakonec jsme zůstali na noc nahoře v sedle v kempu Whitney Trailhead. Úžasné tábořiště v korytě divokého potoka, přece jen výrazně příjemnější teplota než dole v poušti, jen ty medvědi zas můžou v noci přijít :). Myslím, že to zvládneme v pohodě, stejně bude budíček už ve 4,30 abychom byli v Death Valley co nejdříve a stihli možná i východ slunce.
Žádné komentáře:
Okomentovat