Včera se nic zvláštního nestalo! “Na západní frontě klid” napsal by klidně Remarque. Teda pominu-li časné vstávání ve 3:45, pak drncačka 2 hodiny autem do Jaipuru, 2,5-hodinový přelet do Bangalore, transit na letišti a pak další hodinu přelet do Kochi. Následovalo 1,5-hodinové dohadování s imigračními úředníky, které samozřejmě žádné řešení směřující k prodloužení víz nepřineslo a konečně poslední 2 hodiny autobusem do oblasti Fort Kochin. Takový obyčejný klidný neuspěchaný den!
Teď je sobota ráno a ocitli jsme se rázem v tropech. Kerala je nejrychleji se rozvíjející indický stát a její zastaralé mezinárodní letiště je podle počtu přepravených cestujících již čtvrté největší v Indii. Prý je tu i nejvyšší úroveň gramotnosti blížící se 80%. Kerala existuje v dnešní podobě od roku 1956 a byl to údajně první stát na světě, kde komunisté získali moc legální cestou. Na mnoha omítkách jsou stále k vidění nám známe ornamenty z dob Lenina a jeho následovníků - hvězda, srp a kladivo. Ty kontrastují všudypřítomným svastikám na plotech, obrazech, fasádách, které pro změnu evokují vzpomínky na řádění fašistů. Je to zde opravdu zajímavá kombinace ornamentů. Samozřejmě svastika v Hinduismu je symbolem pro štěstí a má i lehce odlišný tvar.
Ráno jsme už v 7 hodin vyrazili k “Chinese Fishermen nets”, což je asi největší místní atrakce. Rybáři na pobřeží mají jeden vedle druhého rozmístěné asi 15-20 metrů vysoké primitivní dřevěné jeřáby, s jejichž pomocí potápějí do moře sítě o rozměrech tak 100 metrů čtverečních. Na druhé straně je vyvažují velké kameny namotané na lana. Celý šelmostroj obsluhuje asi tak 5-6 “urostlých” Indů. Začínají ráno kolem 6:30 asi dvě hodiny a pak znova večer kolem páté odpolední. Mluvil jsem s nimi a říkali, že spouštějí sítě co tři minuty a až 200x za den. Co uloví, okamžitě prodávají na místním improvizovaném trhu. Svoje úlovky mají rozprostřené většinou na zemi, v rukách bločky a tužky a dohadují se o cenách.
Podél pobřeží před Fort Kochin kolem River Road se místní Tourist Authority sice pokouší udržet něco jako pěší relaxační zónu, ale ten bordel všude kolem byl přesto příšernej. Dobrovolníci se v sobotu dopoledne snažili sbírat mořem vyplavené odpadky, ale myslím, že to je sisyfovská práce. Kulturní zázemí je zde prostě odlišné. Prvně jsme viděli někoho také sportovat. Několik skupin se snažilo hrát mezi chaluhami a odpadky fotbal. Na brankách měli namotané protrhané rybářské sítě, které už zjevně dosloužily svým původním účelům. Pár lidí se v moři i koupalo, ale lákavě to rozhodně nevypadalo. Moře zde je spíš širší průliv mezi Kochi a pevninským Ernaukulam, což je dnes nové modernější správní centrum této oblasti. V dáli bylo vidět průmyslový přístav, do kterého mířilo během rána několik obřích nákladních trajektů.
Od čínských rybářských sítí jsme pokračovali k Bazaar Road. Zastavili jsme na kontinentální snídani v Solar Cafe, která sestávala z French toasts (vynikající kombinace toastů obalených a usmažených ve vajíčku a skořici a zalévaných medem) a čaje masala. Příjemný únik z ruchu ulice a trochu prostoru pro spřádání dalších cestovních plánů. Tím, že nemám místní datovou kartu, jsem odkázaný na náhodné wi-fi. Zatím to docela funguje. Získat zde simku je opruz. Musíte vyplnit x papírů a hlavně čekat na jednom místě tři dny než to někde schválí a aktivují. A na to jsem příliš neposedný :).
V 11 hodin jsem zalezl do Jain Temple, kterou nebylo v labyrintu úzkých neznačených uliček a vodních kanálů vůbec snadné najít. Schovávala se v zadním traktu bloku domků s nenápadným vstupem. Nepochopil jsem, proč je otevřena denně pouze na 30 minut. Lonely Planet ale v tomto nelhala a tak jsme nepromeškali svoji dnešní příležitost. Chrám by byl ideálním místem k polednímu rozjímání, kdyby postarší Indka v roli drába turisty neustále neprudila s zákazy a příkazy, co se smí a co ne. Asi jsme měli smůlu, že jsme tam zrovna byli jediní cizinci.
Zbytek dopoledne jsme se proplétali panoptikem místních obchodů, které přece jen vykazovali nepatrně vyšší úroveň prodeje, než v barevném Rajasthanu na severu. Potkávali jsme dvojice bílých turistů, hrajících oblíbenou hru posledního týdne zvanou Money Hunting. Někde vyměňovali neplatné peníze do 2000 rupií na osobu, ale o tom se dozvědí první Indové a tak na turisty nikde nic nezbylo. Občas někde zavezli bankomat stovkama. Ale ty při stejném limitu vydrželi tak na prvních 40-50 zoufalců ve frontě. Ani jsme to nezkoušeli. Pořád jsme ještě měli 4 stovky, což je asi 140 korun a to je neuvěřitelný balík. S tím se dá vydržet ještě dlouho :). V jedné boční ulici byla ve sklepení na zemi zvrhlá hromada rajčat, kterou prodávali za 10 rupií kilo. 7 rajčat za 1,75 koruny je můj letošní obchod roku!
Tropická sauna venku (Kochi leží v zeměpisném pásmu na úrovni mezi Bangkokem a Singapurem, takže tipuji tak na 8-9 rovnoběžce) nás přiměla utéct přes poledne aspoň na chvíli pod větrák v hotelu. Lepší rýma z větru než úpal z horka. Kolem třetí jsme vypadli znova do ulic a jen náhodou jsme zalezli do první pobočky Bank of South India, kterou jsme potkali. “No money Sir, no money” spustil manažer pobočky jen co za mnou zaklapli dveře. “Good afternoon” pozdravil jsem ze slušnosti a byl rozhodnut nenechat se jen tak odbít. Fakt je, že tam nikdo jiný nebyl, takže se dalo předpokládat, že peníze jim dnes již asi opravdu došly. Přesto jsem zkusil fintu s tím, že nechci vyměnit neplatné bankovky za nové, jako všichni kolem, ale dolary! A to kupodivu zabralo! Nabídl mi sice příšerný kurz, ale když jsem mu dal 60 dolarů a tvrdil jsem, že jiné nemám, nezbylo mu nic jiného než kurz výrazně vylepšit. A to proto, že měl jen nové dvoutisícovky a neměl mi jak rozměnit. Prostě takovej bankovní handl v praxi. Na všechno tady chtějí kopii pasu. Nebyl si ji schopen udělat, protože v bance neměl kopírku, ale naštěstí jsem byl vybaven kopií, kterou jsme udělali ve čtvrtek na ulici v Pushkaru. Přátelé, takhle jsem se ze sedmi stovek v ruce už neradoval, ani nepamatuju :). Večer je dám pod polštář a budu na nich spát!
Zítra plánujeme přesun 50km jižně do Allepey a odtud pak v pondělí na Keralské “backwaters”, což je soustava vodních kanálů alá indické Benátky.
Žádné komentáře:
Okomentovat