Je druhá neděle adventní, a tak se sluší vyrazit
do města. Přestože nejsem moc městský typ, dnešek jsme si společně ve
Wellingtonu docela užili. Z Holiday Park kempu na severní straně zálivu to
je do downtownu asi 13 km a 20 minut jízdy podél moře. Vyrazili jsme krátce po
deváté. Hned po tom, co jsme použili na ukotvení stanů v neustávající vichřici
úplně všechny kolíky, co máme. Snad to stany do večera ustojí…
Zaparkovali jsme u Muzea Te Papa v samém
centru a vyrazili na obhlídku města. Jeho srdcem je dnes pěší zóna na Cuba
street. Ulice se jmenuje po jedné z lodí, která v roce 1900 přivezla evropské
osadníky, kteří si v daném místě vybudovali svoji kolonii. Dneska je ulice plná
kaváren, barů, obchodů – působí trochu ležérně, ospale, bohorovně a poklidně. Většinu
obchodů tvoří nejrůznější second handy, vypadá to jako by tu éra hippies nikdy
neskončila.
Kolem radnice, přes přístav a Underground
market jsme se dostali až k lanovce na Petřín. K botanické zahradě kolem univerzity
vede totiž lanovka – Tramway - provozovaná na stejném principu jako ta
petřínská. Vyjeli jsme během několika minut nahoru a měli odtud celé město jako
na dlani. Wellington může být patrně docela pěkné místo k životu. Dokonale od
volného moře chráněný rozlehlý přístav, z pevninské strany město obklopují
kopcovité zalesněné hřebeny, v kterých je mnoho cest jak pro pěší, tak třeba nově
i bikových singletreků, v centru pak super uvolněná atmosféra. Je to takový
Vancouver v menším vydání na opačné straně Pacifiku.
Po obědě se začalo centrum města kolem
Victoria Street a Cuba Street zaplňovat davy lidí – zjistili jsme po chvíli, že
je tu dnes na programu Capital Christmas Parade. A tak jsme se stali neplánovaně
svědky trochu komerčního a kýčovitého čekání na příchod Santa Klause. Dočkali
jsme se a přežili to ve zdraví.
Wellington už je dnes taky pořádný
”melting pot” nejrůznějších národů. Převažují sice běloši, ale v těsném závěsu
jsou Asiaté, nejvíce asi Číňani a Korejci, původní Maorové a obyvatelé z
dalších oceánských ostrovů. Všechno dohromady vydá na docela zajímavý guláš.
Třeba členové čínské komunity v typických čínských kostýmech
v průvodu na oslavu příchodu Ježíše Krista – vše je tu zdá se možné a
nikoho to nijak nevzrušuje… Také renesance maorské kultury je zde vidět na
každém kroku. Možná i jako postupné vyrovnávání s křivdami minulosti. Většina
nápisů je dnes dvojjazyčná a maorština se intenzivně vyučuje i na školách.
Muzeum Te Papa je moderní pětipatrová
budova na břehu přístavu v samém srdci města. Je do ní vstup zdarma a zahrnuje interaktivní
a multimediální expozice zobrazující širokou historii Nového Zélandu. Zachycuje
detailně geografický a geologický vznik ostrovů ležících na rozhraní pacifické
a australské zemské desky. „Ring of Fire“ kolem dokola celého Pacifiku je
místem s největší koncentrací zemětřesení na světě – jen v samotném Zélandu
ročně registrují na 250 otřesů půdy. V Muzeu je možné i zažít pocit zemětřesení
na vlastní kůži - v typickém dřevěném domku shlédnete padající nábytek na
videoprojekci a při tom se celý dům chvěje jako při 6-7 stupních Richterovy
stupnice.
V dalších patrech muzea jsou pak expozice
věnované přírodě - suchozemské i té mořské, dále maorské kultuře, historii osídlování
i vztahů s dalšími národy v Oceánii. Tohle místo rozhodně stojí za
návštěvu.
Teď je večer a počasí snad už nemá ani
cenu zmiňovat. Panuje tady typický apríl – mraky se honí neuvěřitelnou
rychlostí po obloze a stejně tak se střídají chvíle sluníčka s prudkými
dešťovými přeháňkami. A tak se zdokonaluji nedobrovolně v karetních hrách,
o kterých jsem před pár dny neměl ani tušení J.
Žádné komentáře:
Okomentovat