Vyjít dneska na Pico Ruivo by se
samozřejmě nabízelo. Ale když tam byl Matěj neplánovaně už včera večer, tak to
necháme na jindy. Takže kam vyrazíme dnes?
Listuju ráno tištěným Průvodcem Madeiry od
Freytag&Berndt a zrak mi ulpěl na vesničce jménem Ribeiro Frio. Je od nás
vzdálená jen pár kiláků, ale podle Google maps to autem trvá 40 minut? To bude
asi slušná rallye!
Vyrážíme po deváté a schválně se vyhýbám
hlavní silnici. Padáme tak nejdříve po úzké silničce někam k Faial. Před
námi se otevírá úžasný výhled na oceán! Pak kličkujeme opět nahoru přes Lombo
Galego do chřtánu hor, někam kde tuším Ribeiro Frio. Najednou nás v ostré zatáčce
zastavuje sličná policajtka. Beze slov, jen mezinárodním znakem pro oddychový
čas nám naznačuje, že si máme dát pauzu. Nechápeme proč, ale nejsme první, kdo
tam u uzavřené silnice stojí v naplatém očekávání co se bude dít.
Najednou se přiřítí obrovskou rychlostí a
za přišerného řevu motoru závodní auto pro rallye závody. Vždyť jsem říkal, že
to dneska bude rallye! Silnička je široká tak pět metrů, přesto na ní jezdec
před policajtkou vyšvihne bravurní hodiny a otočí auto smykem do protisměru. Chvilku
čeká a pak s obrovskou akcelerací zmizí ve vteřině zase zpátky v kopci.
Policajtka něco ověřuje ve vysílačce a za chvíli na nás mávne, že můžeme jet za
ním.
No teda! Frajer si tu asi pronajme
veřejnou silnici na trénink a asistuje mu u toho policie. To je hustý. Doufám,
že se dobře domluvili a on se teď znova nevyřítí proti mně v protisměru! Kopec
je místy tak prudký, že jedu jen na jedničku. O nějaké akceleraci se v mém
případě nedá moc mluvit.
Zaparkovali jsme v Ribeiro Frio a
vlezli zvědavě do místních pstružích sádek. Před námi je další zájezd Čedoku,
tentokrát odněkud z Horní Dolní. Radši ani neotvírám pusu, že mluvím
stejnou řečí.
Necháme zájezd za sebou a mizíme rychle na
levádu do Furado, která vede odtud do Portelly. Je dlouhá asi 11 km. Prvních
osm vede po rovině podél levády. Poslední tři kilometry pak prudce z kopce
do údolí sklesají asi 370 výškových metrů. Cesta je hodně podobná té včerejší. Leváda
je nově opravená. Je to vlastně skoro celou trasu hluboká betonová vana s 15cm
širokými stěnami. Místy je stezka široká, jinde opět balancujeme jen po stěně
kanálu široké 30 centimetrů.
Na trase je dnes jen několik málo tunelů. Většinou
ne delších než deset metrů. Srázy jsou tak 200 metrů vysoké a údolí pod nimi se
otevírá směrem k Porto de Cruz, kde jsme byli v sobotu. Zleva vykukuje za
horizontem Orlí skála, dominanta severního pobřeží Madeiry.
Po půl jedné jsme došli až k hájence Lamaceiros
ve výšce 780m. Za 9km jsme sklesali jen 80 metrů. Z toho celých sedmdesát
na posledním půl kilometru. Jinak je to naprostá rovina.
Dali jsme oběd a rozhodli se dál do
Portelly nepokračovat. Otočili jsme se na zpáteční cestu a zleva viděli, jak se
rychle natahuje od oceánu oblačnost. Během deseti minut začalo mrholit. Během
dalších deseti minut už slušně pršelo. Ty předpovědi tady zatím moc nevycházejí!
Zpáteční cesta tak byl skoro běh, v kterém
překvapivě dominovaly Klára s Lindou. Čekaly tak na nás chvíli u kavárny v
Ribeiro Frio, než jsme dorazili my. Přidali jsme se k nim na cheese cake a
capuccino. Už to vypadá na založenou tradici.
Vracíme se zpátky do apartmánu. Je skoro
pět. Dáme po zbytek dne relax. Stejně se v tom dešti moc jiných věcí dělat
nedá. Teda až na Matěje. Ten opět vybíhá i do deště oblečen do své ultramaratónské
výbavy. Je skoro osm večer a Matěj už je v terénu tři hodiny...
Žádné komentáře:
Okomentovat