(18.12.) Ráno jsme zamířili na 171 km dlouhý přejezd do Te
Anau, vstupní brány do národního parku South Fiordland, nejopuštěnější a
nejdivočejší části Nového Zélandu.
Tedy, nejdříve jsem vyrazil sám ještě na
ranní hodinovku do Bob’s Cove podél jezera a k mému překvapení byli všichni, když jsem se v 8 hodin
vrátil, již vzhůru. Docela rychle jsme se spakovali, nakoupili čerstvé jídlo v New
World vedle letiště a nabrali směr Remarkables Ski Area, kde jsme chtěli
posnídat. 11 stupnů venku a představa 14 kilometrového stoupání po štěrkovce do
neznáma, nás od původního úmyslu odradila. Pokračovali jsme proto podél jezera
směrem na Kingston a u prvního odpočívadla uspořádali větrnou snídani. Cesta
ubíhala vcelku monotónně mezi pastvinami za aprílového střídání deště a
sluníčka, které logicky doplňovala častá duha.
Po dvou hodinkách jsme přistáli v třítisícovém
Te Anau a po konzultaci v Informacích popojeli asi 10 km do Rainbow Reach
na břehu řeky Waiau. Odtud jsme se napojili v protisměru na trasu Kepler
Tracku, opět jednoho z Great Walks, a šli asi 12 kilometrů k Moturau Hut
na břehu jezera Manapouri. Kepler track je 4-denní 60-tikilometrový okruh,
který vyžaduje předchozí rezervaci noclehů v „huts“. Vede přes řeky, soutěsky a
ledovcová údolí, velká část jde přes vřesoviště a „beech“ lesy
s obrovskými „plantážemi“ mechových porostů. Pro Hobity jako stvořené…
Zítra plánujeme výlet do Milford Sound,
údajně nejkrásnějšího fjordu v oblasti. Chceme jet lodí už ráno v 9
hodin, a protože k našemu překvapení je to z Te Anau ještě 119 km ne
úplně přímé a asfaltové silnice, tak se pokusíme dnes ještě nablížit, aby nám
ráno zbyla maximálně hodina cesty do cíle.
V celé oblasti Fiordland není žádný
mobilní signál. V Te Anau jsem v Sandfly Cafe cucal jedno „koffee
luongo“ tak dlouho, dokud si notebook nenasál aspoň 50% energie. Podél silnice dál je totiž jen asi 15
velmi jednoduchých kempovišť, kde není žádný proud a voda, jen tu a tam
v lesíku schovaná kadibudka. V jednom takovém kempíku jsme teď
zakotvili a potok kousek pod stany je tak čistý, že je radost pít vodu přímo
z něj.
Zaplácali jsme hladové krky rýží
z jedné mísy (kdo by špinil to nádobí!) a vyplňujeme čekání na tmu již tradičními
kartami. Dny jsou stále delší a delší…J
Žádné komentáře:
Okomentovat